Pro houby nemusím do lesa

Pondělí v 21:16 | Ema |  Moje foto s komentářem
Včera jsem se vypravila k rybníku za Medřičí na sklizené kukuřičné pole posbírat trochu kukuřice pipinám. Skočila jsem na kolo a "vzala to zkratkou" kolem rybníka. Rostou tam kozáci.

Kozák se kámoší s holubinkou

Tahle tečkovaná krasavice se tam objevuje už několik let na stejném místě.

Cestou domů jsem ještě ze silnice uviděla na louce pěkné žampióny. Krom košíku kukuřice jsem přivezla takový houbový úlovek:

Houbičky jsme téměř všechny naložili do octa
a ze zbytku byla plévka.

Houbiček jsem našla hafo a les jsem neviděla ani z dálky.Usmívající se

Přeji vám krásné a pohodové poslední letní dníky.Úžasný
 

Pýchavka nebo prášivka?

14. září 2017 v 12:02 | Ema |  Moje foto s komentářem
Taťka vždycky říkal, že to jsou pýchavky. Jsou jedlé, ale jen mladé plodnice. Jakmile na řezu nejsou bílé, šup s nimi pryč! Výborné jsou do směsi hub. Až teď, díky internetu, jsem zjistila, že to nejsou pýchavky, ale prášivky. ..... Ne prašivky, ve smyslu nejedlá houba, ale prášivky, od slova prášit. .....
Co říká internet?
Prášivka roste hojně především mimo les v trávě na loukách, pastvinách, polních cestách i v parcích. Bývá často zaměňována s pýchavkami, ale liší se od nich především absencí neplodné části plodnice. U pýchavek je dobře vyvinutá a zřetelně oddělená od plodného teřichu, prášivky ji postrádají. Na rozdíl od pýchavek mají také dvojitou okrovku. Prášivky mohou dorůstat až 5 cm v průměru a stejně jako pýchavky jsou v mládí jedlé.
Kuchyňské využití - mladé plodnice jsou výborné do polévek, do houbových směsí, jako mozeček, apod. Výborné jsou i smažené plodnice v trojobalu.


Letos jich je na louce a kolem rybníka Šefák tolik, že by se daly sekat kosou.
Smaženice z nich byla mňam, mňam!

A co vy? Sbíráte prášivky či pýchavky?

Přeji vám krásný a pohodový den.Úžasný

Domácí bake rolls

9. září 2017 v 14:07 | Ema |  Recepty, mňamky
Od sousedů jsme dostali pozvání na grilovačku. Přišlo to nečekaně a narychlo. Co ale s sebou vzít? Jednohubky? Néééé!! A co bake rolls? Je to rychlovka, hodí se k pivu i vínu, ....
Jak na to?
Nakrájíme starší rohlíky. Já měla jen housky, tak jsem každý plátek rozkrojila. Plátky naskládáme na plech vyložený pečícím papírem, potřeme olejem (já použila s máslovou příchutí) a ochutíme. Fantazii se meze nekladou. Já jsem na část mázla domácí pastu z česnekových výhonků (ty zelené), na část paprikovou pastu a pár zrníček grilovacího koření (červené) a na zbytek jsem nasypala koření na ryby (hnědé).

Plech vložíme do předehřátí trouby na 120 - 150°C a pečeme cca 20 minut.
Hotové bake rolls jsem vysypala do misky a bylo hotovo. U sousedů slavily docela úspěch.

Přeji vám hezký pozdně letní víkend.Úžasný

 


Skleněný unikát

25. srpna 2017 v 12:59 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Do kraje kolem dnešních Hartmanic se již před tisícem let uchýlil mnich Vintíř, který je uváděn jako první Šumavan, u něhož známe přesný původ a jméno (původem duryňský hrabě, uváděn jako Gunther z Niederaltaichu, asi 955 - 1045). Dnes jeho život připomíná Vintířova stezka přicházející na Šumavu přes Gsenget u Prášil a vedoucí přes horu Březník s Vintířovou skálou, dále na Mouřenec a odtud až do Břevnovského kláštera v Praze. Dnes tímto krajem prochází poutní stezka Via Nova.
Východiskem dnešního putování bude Dobrá Voda. Zde nejprve nakoukneme do malé kapličky, kde je studánka s léčivou(?) vodou.


Poté navštívíme kostel sv. Vintíře s unikátním skleněným oltářem.Tento starobylý kostel (z roku 1709) je nově zařízen kompletním vnitřním vybavením ze skla. Kostel byl totiž za komunistického režimu zcela vydrancován. Nebyl ale naštěstí zbořen (jako mnoho jiných v okolí), protože byl využíván jako vojenský sklad v zakázaném vojenském hraničním pásmu. Po roce 1989 prošel kostel rekonstrukcí a byl postupně zařízen novým - unikátním skleněným vybavením.
Skleněný oltář je 4,5 m široký, 3,2 m vysoký a váží skoro 5 tun.

Kromě oltáře je v kostele ve skle provedeno všech čtrnáct zastavení křížové cesty.

V kostele je dále skleněný obětní stůl, skleněný ambon, skleněné vánoční jesle,

skleněná socha sv. Vintíře v životní velikosti

a skleněný globus - zeměkoule osazená ve mříži vchodu do kostela.
Autorkou díla je Vladěna Tesařová, která v Dobré Vodě žije a pracuje.
Zajímavé je také židovské Muzeum Dr. Šimona Adlera.
Na Vintířovu skálu na hoře Březníku se můžeme vydat buď od kostela sv. Vintíře (po modré TZ) nebo dojet kousek autem k chatě Rovina.

Od tud po zelené TZ pohodlnou cestou s pěknými výhledy do okolí

dojdeme k obnovené kapli sv. Vintíře.


Po schodech vytesaných ve skále

vystoupáme na vrchol.


Před námi se otevře výhled a někde pod námi zůstane jeskyně, ve které již před tisícem let přebýval dle legendy mnich Vintíř. Jeskyni dodnes nikdo nenašel.
Vrátíme se zpět k chatě Rovina, kde se můžeme po túře posilnit. Mají zde vyhlášenou domácí kuchyni, výborné pivo Klosterman 13°, domácí chléb, ... . Na dobré jídlo (za malý peníz) si můžeme také zajet do Hartmanic do Restaurace sv. Vintíř.
Mnoho zajímavých a užitečných informací najdete např. ZDE.

Přeji vám krásný a pohodový nadcházející vékend.Úžasný


Šumavská kráska

20. srpna 2017 v 21:07 | Ema |  Moje foto s komentářem
Říká se jí erbovní rostlina Šumavy. Dorůstá výšky kolem 90 cm. Najdeme ji ve vrcholových partíích Šumavy, kde její temně nachové květy s tmavým tečkováním (vzácně se mohou objevit bílé květy) zdobí louky, okraje cest nebo břehy potoků.V rámci ČR se vyskytuje ještě v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku, ale zde byla na některých lokalitách prokazatelně uměle vysazena. Na Šumavu se dostala z Alp po době ledové. Miluje světlá místa, proto v době, kdy se začalo se zalesňováním Šumavy, začala mizet. Skázu jí málem přivodilo i to, že její kořeny se používaly k léčebným účelům. Opětovný návrat nastal, když se začalo s odlesňováním.
Na dvou místech Šumavy však žila a žije. Jde o kar Černého jezera a kar Plešného jezera. Tato místa zůstávají primární místa. Dalšími místy výskytu jsou oblasti Kvildy, Horské Kvildy, Filipovy Huti, Modrava a její okolí a okolí Prášil. Zde však roste bez většího rozmnožování. Proto rostlina dál zůtává přísně chráněná.
A jak se vlastně rostlinka jmenuje? Hořec panonský nebo také hořec šumavský.



Takže kochejme se, foťme, obdivujme, ale netrhejme a neničme!!

Chalupská slať

17. srpna 2017 v 21:44 | Ema |  Toulky po naší vlasti
K Šumavě podle mě patří ledovcova jezera a slatě (rašeliniště). Pro turisty jsou přístupné slatě tři. Vloni jsme navštívili Tříjezerní slať a Jezerní slať a zbývala ještě Chalupská, prý nejhezčí a nejromantičtější.
Slať se nachází asi 1 km od obce Borová Lada. Výchozím bodem je parkoviště na Svinných Ladách. Stezka vede po asfaltové cestě a dále pak po poválkovém chodníku.

Na konci chodníku je malá plošinka při okraji největšího rašelinného jezírka v ČR. Jezírko má plochu 1,3 ha a největší hloubku 1,5 m.


Na plovoucích rašelinných ostrůvcích se vyskytuje řada vzácných druhů rostlin, např. blatnice bahenní, rosnatka okrouhlolistá a ostřice chudá, na okrajích jezírka pak uchopýr úzkolistý. Na vlastním rašeliništi najdeme klikvu bahenní, šichu černou, kyhanku sivolistou, černýš luční a suchopýr pochvatý. Přítomnost borovice blatky a jejich kříženců je jedním z obecných znaků, kterým se šumavská rašeliniště liší od rašelinišť na dalekém severu.


V blízkosti slati se nachází informační centrum.

Do vašich cestovatelských deníčků si zde nezapomeňte dát razítko a vlepit turistickou vizitku.

Přeji vám krásné a pohodové dníky.Úžasný


Dovolená

14. srpna 2017 v 20:32 | Ema |  Toulky po naší vlasti
V sobotu jsme se vrátili z báááječné dovolené, kterou jsme trávili, stejně jako vloni, na Šumavě. Vybrali jsme si ubytování v apartmentu U Anděla v Dlouhé Vsi nedaleko Sušice. Moc se nám tam líbilo, byli jsme maximálně spokojeni.
Obývací kuchyně

Jedna z ložnic s koupelnou a WC.

Téměř každý večer jsme si udělali vycházku po obci.





A když jsme necourali večer po Dlouhé Vsi, zajeli jsme si do Sušice k Andělíčkovi, odkud je nááádherný výhled na město.

Fotila jsem odtud i východ měsíce.

Přeji vám krásný a pohodový srpnový týden.Úžasný

Opravdu rostou

30. července 2017 v 20:23 | Ema |  Moje foto s komentářem
A rostou pořádní mackové. Tyto snímečky mi včera poslal synovec. Vyjel si jen tak na skok do lesa na houby a přivezl pořádnou dávku. A nejen hub z lesa, ale i žampiony. Jezdil prý po lukách a sbíral je z auta.



A tohoto macka jsem si přivezla domů já. Viděla jsem ho ze silnice, když jsem jela na kole od rybníka. Už si ho obhlížel hnusný slizák.

Přeji vám úspěšný start do nového týdne i do nového měsíce.Úžasný

Na příští týden hlásí opět tropická vedra. Opatrujte se!



Angreštové řezy

22. července 2017 v 18:37 | Ema |  Recepty, mňamky
Musím něco upéct na víked ke kávě, přemýšlela jsem. Ale co? Je čas sklizně ovoce, tak něco ovocného. Po dlouhé době máme angrešt. .......

Od ségry jsem dostala recept na angreštové řezy.
Co budeme potřebovat?

Těsto:
4 žloutky
150 g krystalového cukru
0,5 dcl horké vody
150 g polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
špetka soli

Náplň:
velký angreštový kompot
1 vanilkový pudink

Sníh:
4 bílky
100 g krystalového cukr

Kompot scedíme a angrešt rozmixujeme. Ve 2,5 dcl kompotové šťávy rozmícháme pudink, přimícháme rozmixovaný angrešt a uvaříme hustou kaši.
Žloutky, cukr a horkou vodu vyšleháme do pěny, vmícháme mouku s práškem do pečiva a špetkou soli. Těsto vlijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech a zapečeme v předehřáté troubě na 90%. Na předpečený korpus rozetřeme angreštovou náplň, navrch rozetřeme sníh vyšlehaný z bílků a cukru a při snížené teplotě dopečeme, dokud sníh není mírně dohněda.

Protože jsem neměla angreštový kompot, udělala jsem náplň z čerstvého ovoce a to následovně:
Velkou zavařovací sklenici jsem naplnila angreštem a zalila vodou. Tu jsem slila a rozmíchala v ní 2 pol. lžíce cukru a pudink. Angrešt jsem rozmixovala, přidala do vody a uvařilana hustý pudink.

Dobrou chuť!S vyplazeným jazykem
Přeji vám krásný zbytek letního víkendu.Úžasný

Klobouky v Novém Jičíně

16. července 2017 v 21:56 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Dotřetice vás zvu ještě na jeden výlet. Tentokrát je to tak trochu tip, kam vyrazit za nepříznivého počasí. Zvu vás do Nového Jičína do Muzea klobouků. Expozice je umístěna v návštěvnickém centru v Laudonově domě na náměstí. Unikátní expozice věnovaná technologickému procesu výroby klobouku se nachází v prvním poschodí.
Expozice je rozdělena do tří částí:
1. Technologie výrobního procesu - od králíka po klobouk
Postupně se seznámíte s technologickým postupem výroby klobouků. Prohlédnete si a na vlastní kůži vyzkoušíte proměnu materiálu v určitých fázích zpracování. Do procesu výroby vás vtáhnou autentické videoukázky z jednotlivých úseků tovární výroby.

Poznáte zde rovněž důležité mezníky a události spojené s tradicí kloboučnictí na Novojičínsku. Kromě historického panelu získáte doplňující informace ze světa klobouků i v poromítacím koutku, kde si dle vlastního výběru můžete spustit filmovou pojekci. Expozici doplňují i exponáty výrobních strojů.

2. Ateliér
Úpravě klobouků je věnována druhá část expozice. Na funkčních strojích vám bude předvedeno dotvarování pokrývek hlavy a lisování minikloboučků. Dospělí i děti si zde mohou vyzkoušet svou vlastní tvořivost a výtvarné nadání. Připraven pro vás bude balíček se zmenšeným polotovarem a zdobením, ze kterého si můžete vlastnoručně vytvořit originální suvenýry. Pro nejmenší návštěvníky je připraven dětský hrací koutek.
3. Zkoušírna
Závěrečná část expozice nadchne všechny parádnice i milovníky klobouků.
Ve zkoušírně budete mít k dispozici množství různých klobouků, čepic i doplňků k libovolnému zkoušení a vybírání nejslušivějšího modelu.




Když zkoušírna, tak je třeba si to zkoušení užít.


Tenhle mi padnul a slušel ze všech nejlíp!Mrkající

A pokud si budete chtít ještě užít klobouky, čepce, přilby a další pokrývky hlavy, zajděte do zámku Žerotínů.

V expozici můžete shlédnout na 600 klobouků, čepic, čepců a přileb z období od počátku 19. století do současnosti. Většina exponátů je součástí vlastní rozsáhlé a ojedinělé sbírky. Mezi vystavenými exponáty jsou i unikátní pokrývky hlavy. Část expozice je pojata ve scénických celcích a vy se tak ocitnete uprostřed tematických výjevů přibližujících atmosféru doby užívání klobouků. Můžete si prohlédnout skvostné klobouky a róby dam ze sklonku rakousko-uherské monarchie, shlédnout unikátní vojenské a služební přilby, čáky a čepice,můžete se nechat okouzlit elegancí ženicha a půvabem nevěsty ve svatební scéně z 20. let minulého století, kloboučnickým krámem nebo prvorepublikovou cukrárnou. Své dveře pootevře původní kloboučnická dílna se vzorkovníky, formami a dalším náčiním. Zapomenout nemůžeme na vitrínu s kolekcí pokrývek hlav významných osobností naší kultury a politiky - je zde např. klobouk prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garique Masaryka, "otce národa" Františka Palackého, následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este vedle klobouků Jana Nerudy, Petra Bezruče a dalších.
(info čerpáno z netu)

Přeji vám příjemné prázdninové dníky.Úžasný


Kam dál