na Blog.cz

Nedávno jsem se probírala starými fotkami v albech. Narazila jsem mimo jiné na snímky z naší návštěvy Starojického hradu (nedaleko Nového Jičína). Tenkrát jsem ještě fotila foťákem CANON, do kterého se vkládal kinofilm. Takže snímečků bylo pomálu, jen tolik, aby nám připomněly, že jsme tam byli.

Ale toho "handicapu" využívám, když plánuji naše toulky po Čechách a Moravě. Proberu fotoalba a vyberu zajímavá mista, kam bychom se mohli vrátit. Mrknu na net a zjistím si informace a zajímavosti o místě, případně o zajímavých místech v okolí. Pak vypracuji jakýsi "itinerář" a jedeme vše okouknout na vlastní oči. Téměř vždy objevíme něco pro nás nového, zajímavého. Pořídíme nové snímečky, které potom porovnáváme se starými a kometujeme případné změny, kterým místo prošlo.

Takže až zase zavítáme ke švagrové na Moravu, tím zajímavým místem bude možná právě Starojický hrad. Informace o něm najdete např. na adrese: http://www.stary-jicin.cz/turista/hrad_stary_jicin//

Ke hradu se váže i několik pověstí. V r. 1999 vyšla sbírka pověstí, které sesbírala a zapsala paní učitelka starojické školy Ludmila Šnajdrová už před více jak 40ti lety. Ilustrovanou sbírku jsme si zakoupili přímo na hradě.

Malá ukázka ze sbírky:

Nedávno jsem se tu zmínila o mé výstřížkové krabici. Tentokrát jsem z ní vytáhla složku nadepsanou 'HMYZ' a vyštrachala novinový výstřížek o dlouhošíjkách.

Setkáme se s nimi v lesích, na křovinatých stráních i v zahradách. Typickým znakem dlouhošíjek je velmi protáhlá předohruď s hlavou. Jsou to dravci, kteří loví mšice, červce a jiný drobný hmyz. Často loví kořist rychlým narovnáním předohrudi do přímky s tělem, čímž vymrští hlavu dopředu a kusadly uchvátí kořist. Larvy se živí jinými larvami, vajíčky, dospělým hmyzem nebo i pavouky. Ve svém okolí napadají vše živé, dokonce i svůj vlastní druh.

Samičky snadno poznáme podle dobře vyvinutých kladélek. Kladélko jim roste z 9. článku zadečku.

Počtem druhů se jedná o chudý řád, na celém světě je známo přibližně 200 druhů. V Česku se vyskytuje jen 9 druhů. Dva naše druhy jsou zařazeny do červeného seznamu ohrožených druhů. Kriticky ohrožená je jediná naše dlouhošíjka z čeledi křivošíjkovitých, křivošíjka tmavá. Ohrožená je dlouhošíjka Agulla nigricollis.

Mně se podařilo vyfotit dluhošíjku žlutonohou, měřící v rozpětí kolem 3 cm.

Třeba ji na svých toulkách přírodou také potkáte.

Ve středu jsem byla neplánovaně v Jičíně. Zafungovala jsem jako řidič a než si maminka Eliščiny kamarádky vyřídila, co potřebovala, já využila chvilky, doběhla na námko a cvakla pár snímečků. Je to opravdu jen malá ochutnávka.

'V Jičíně, v krámku pod věží dělal už devět let prťačinu švec Rumcajs. ...' Poznáváte? Tak začíná knížka Václava Čtvrtka s ilustracemi Radka Pilaře O loupežníku Rumcajsovi. A tady je Rumcajsova ševcovna.

A tady je ona věž, pod kterou se krámek nachází. Valdická bána - 52 m vysoká dominanta města s vyhlídkovým ochozem.

Projdeme - li bránou směrem od Žižkova náměstí, vstoupíme na Valdštejnovo náměstí s Korunovační studnou, Mariánským sloupem a kašnou se sochou Amifrité.

Pohádkové město Jičín bývá také nazýváno vstupní branou do Českého ráje a Prachovských skal.

Minulý týden se v naší obci konal tradiční rej čarodějů a čarodějnic. Tentokrát jsme přípravu a organizaci přenechali mládí. Děvčata vymyslela pár her a soutěží odměněných sladkostmi.

Mladí dobrovolní hasiči z místní organizace postavili malou, symbolickou hraničku a po skončení soutěží ji tradičně zapálila naše paní starostka.

A pak už následovala jen volná zábava.

Přiznám se, že jsem byla docela zklamaná. Žádná motivační odměna pro čarodějnice a čaroděje, žádný taneček kolem ohně, žádné vystoupení mažoretek či dětí ze ZŠ či MŠ, nic nového pro oživení. Přišlo mi to takové chudé, bez nápadu, nudné.

A ještě bych tu chtěla zmínit jednu velmi zdařilou akci. Okrašlovací spolek Smidarska pořádal v kostelíku sv. Jiří v Loučné Hoře slavnostní požehnání varhan, které se po pětileté rekonstrukci vrátily zpět do kostelíka.

Ve zcela zaplněném kostelíku

se zároveň uskutečnil varhanní koncert v podání prof. Václava Uhlíře (varhany) a Karla Houdka (trubka).

A to jsou ony. Unikátní varhany z dílny varhanáře Amanda Hanische, pocházející z roku 1860.

ZDE můžete vidět reportáž odvysílanou na ČT24 a ZDE další snímečky. ZDE je zdařilé video, kde uvidíte žehnání varhan, uslyšíte sestřih koncertu a povídání pana varhanáře Doubka.

Snímečky pro tento článeček jsem si vypůjčila od pana Š., který fotí veškeré dění v naší obci.

Před pár dny přiletěl na nedalekou břízku malinký nazelenalý ptáček s pruhem nad okem. Bylo to v době, kdy ještě nebyly listy příliš velké. Ptáček poletova a poskakoval, usedal na nejtenčí konce už tak slaboučkých větviček. Vyfotit ho nebylo vůbec snadné. Nafotila jsem hafo snímečků, ale vybrat se mi podřilo jen 4, a i tak kvalita velmi pokulhává. Zoomování a ořez se nakvalitě také podepsaly.

Listováním v atlase ptáků a hledáním na netu jsem se dopídila k tomu, že jde nejspíš o budníčka. Jestli ale menšího nebo většího, toť otázka.

Přiklonila bych se k 'většímu', přestože jsem ho neslyšela zpívat. Jedině tak prý se dají oba druhy spolehlivě odlišit.

Budníček větší patří do čeledi pěnicovitých. Dorůstá délky 11 - 12,5 cm, váží 7 - 15 g, čímž se řadí mezi naše nejmenší ptáky. Velmi se podobá svému blízkému příbuznému, budníčku menšímu. V porovnáním s ním má však svělejší hnědavé končetiny, delší světlejší zobák, výraznější pruh nad okem a delší primární letky. Živí se hmyzem, jeho larvami, pavouky, na podzim také různými plody. Přednostně se zdržuje v mladých otevřených lesích s hustým podrostem a stromy mladšími 10-20 let, proniká však také do parků a zahrad. Nejhojnější je v místech s vodními prvky a porostem bříz, olší, vrb, kapradí a nízkého ostružiní, ve kterém staví hnízda.

Teď už jsou stromy pěkně olistěné a samý květ, ptáčci jsou tak dokonale skryti a fotit se nedají.

Před pár dny jsem se opět vypravila do vedlejší vsi, k vilce paní Hofmanové, na obhlídku modřínů. Cestou mě zaujala stará rozeklaná vrba

a její "vrásčitá" kůra.

V jedné z dutin jsem objevila hnízdečko. Ale bylo prázdné.

Na stromě opodál jsem si nemohla nevšimnout dvou vyklovaných obrovských děr.

V odvodňovacím příkopu mě ještě zaujaly zelené bubliny.

A konečně modřiny.

Modřín opadavý - kvete v dubnu a květnu pohlavně rozlišenými šišticemi. Samčí jsou tvořeny žlutými tyčinkami a po odkvětu opadávají, samičí červenými semennými šupinami, které se po oplození mění na šišky - hnědnou a dřevnatějí. Na každé šupině se tvoří dvě okřídlená semena, která dozrávají ještě téhož roku. Šišky jsou nerozpadavé a opadávají až 2 - 3 roky po vysemenění.

Dnes jsem dostala od Milušky ocenění mého blogu a moc jí za něj děkuji. Vělmi mě potěšilo a opravdu si toho vážím.

Pravidla říkají:

1. napsat 7 věcí o sobě

2. poslat ocenění pěti blogům mladším jednoho roku

Něco o mně - mám ráda svoji rodinu, ruční práce a tvoření, dobrou společnost, ráda čtu, směji se, chodím na vycházky po okolí a pozoruji přírodu, ráda fotím, baví mě práce s dětmi, ....

Druhé pravidlo si dovolím porušit a ocením 5 blogů různého stáří.

Nattynka: http://nrecepty.blog.cz/

Oli: http://oli2.blog.cz/

Blanička: http://tocomebavi.blog.cz/

Hanka: http://sceneryphoto.blog.cz/

Jaruška: http://tichaposta.blog.cz/

Ale nejraději bych ocenila všechny, které mám ve svých Oblíbených.

Znáte ho? Díky svému skořicově zbarvenému ocásku je nazaměnitelný. Jmenuje se rehek domácí (více informací a hlas). Často ho pozoruji u nás na zahradě, jak poskakuje a hledá potravu. Živí se hmyzem, pavouky, na podzim i bobulemi. Rehky prý můžeme snadno přimět k tomu, aby si brali potravu z ruky. Musíme jim nejprve házet, později nabízet na dlani moučné červy. Ptáci si brzy na nás přivyknou.

Je velmi čilý a vyfotit ho je téměř nemožné. Na pořízení snímečků jsem použla kameru, takže nejsou moc kvalitní.

Předloni párek rehků zahnízdil v naší poštovní schránce.

Sameček,

o poznání světlejší a nenápadnější samička s kořistí pro mláďátka

mláďata na hnízdečku ve schránce.

V sobotu jsem odvezla Elišku ke kamarádce na oslavu narozenin a na zpáteční cestě jsem se zastavila u rybníka za Medřičí, abych si natrhala další várku podbělu. Sama bez Filipa se tam od jisté doby bojím chodit, ale mobil v kapse mi dodával alespoň trochu odvahy.

Bylo krásné sluníčkové počasí, tak jsem tam chvilku pochodila a nafotila pár snímečků jarní přírody.

Mravenci mě zaujali svojí velikostí a vybarvením. Pobíhali a pilně pracovali.

Neodolala jsem a opět si vyfotila chlupatého bručouna, tentokrát na pampelišce.

Kachny mě pokaždé vyděsí k smrti, když vyletí z rákosí.

Potůček vypadá, jakoby vytékal ze stromů.

Velký trs blatouchů

a velká žába ve vodě.

Hlemýždi se pomalu probouzejí a začínají vystrkovat růžky ze svých ulit,

mandelinky nádherné se okukují a začínají pracovat na rozmnožování.

Podběl jsem si natrhala, doma dala sušit a z pár čerstvých kvítků a sušené šalvěje jsem si uvařila čajík.

První dort je klasika, piškotový korpus promazaný pikantní marmeládou a krémem. Dort pekla moje mamka pro svého vnuka Jeníka. Na vrchu je sice celý tmavý, ale uvnitř je naopak světlý. Povrch korpusu není pomazaný krémem, jak by se mohlo zdát, ale domáci ostružinovou marmeládou.

Druhý dort je slaný, chlebový.

Suroviny:

300 ml vody

2 lžičky octa

2 lžičky cukru

2 lžičky soli

1 lžička kmínu

300 g hl. mouky

200 g žitné chlebové mouky, tmavé

1 lžička sušeného nebo 1/4 kostky čerstvého droždí

Suroviny jsem dala do domácí pekárničky a nastavila program Těsto. Nakynuté těsto jsem přendala do vymazané dortové formy, nechala 20 minut kynout, potřela slanou vodou a dala na 20 minut péct (180°C). Znovu jsem těsto potřela slanou vodou a nechala korpus dopéct. Po vychladnutí korpusu jsme se s Eliškou pustily do zdobení. Korpus jsme prokrojily, promazaly paprikovým pomazánkovým máslem a pokladly šunkou. Vrch a boky korpusu jsme pomazaly křenovým pomazánkovým máslem. Boky jsme obalily v nasekané pažitce. Vrch jsme ozdobily kolečky suchého salámu. srdíčky vykrojenými z tvrdého sýra, kolečky vajíčka vařeného na tvrdo a přizdobenými kapkou kečupu, kolečky kyselé okurky a uprostřed je ředkvička. Okraj a střed je dozdobený pusinkami z paprikového másla.

Dort byl dárek pro Eliščinu kamarádku k narozeninám.