Jarní kytičky

Pátek v 18:31 | Ema |  Moje foto s komentářem
Na dnešní den předpovídali meteorologové nejteplejší den tohoto týdne. Na avizovaných osmnáct stupňů teploměr nedosáhl, ale šestnáct bylo také velmi příjemných. Příroda se pomalu probouzí a začínají rozkvétat kytičky. Něco pro potěchu oka jsem nafotila.
Sem tam se objevují orseje

Našla jsem první křivatce

Začíná kvést i plicník

Překvapením byl podběl.

Na zahrádce nám kvetou sněženky,

krokusy,

bledulky,

Talovíny už pomalu odkvétají.

Z truhlíku jsem vyhodila zimní výzdobu a osázela ho primulkami.

Do starého hrnka jsem zasadila macešky.

Z dnešní vycházky jsem si přinesla materiál na jarní dekoraci. Co z toho vzniklo vám ukážu příště.

Přeji vám krásný a pohodový předjarní víkend.Úžasný



 

Nejen nebe

10. března 2017 v 22:35 | Ema |  Moje foto s komentářem
Poslední dobou jsem nějaká nejápná! Nic mi nejde, nic se mi nedaří, do ničeho se mi nechce, nic mě nebaví, dokonce ani focení. Nechce se mi ven na vycházku, mám pocit, že se venku nic neděje, všude je jen hnědo-béžovo, jak říká Jaruška (tichaposta), ...... Dneska jsem se ale dokopala a s Filipem jsme vyrazili alespoň na krátkou vycházku. Foťák jsem si s sebou vzala, ale vůbec jsem nedoufala, že pořídím nějaký snímeček.
Nejprve jsem si vyfotila orseje. Konečně jsem nějaké kvetoucí objevila.

Dál jsme chodili a chodili, Filip hrabošil a hledal myšky, já nehrabošila, ale hledala jsem také. Něco zajímavého k focení. Připozdívalo se a začalo zapadat sluníčko, které se na chvíli vyklubalo z mraků. Tak jsem začala fotit nebe.





Sluníčko zapadlo a na východní straně se objevily červánky.


A měsíček

Cestou domů jsem ještě vyfotila zrcadlení.

Přeji vám pěkný a pohodový víkend.Úžasný



A je po zimě!

25. února 2017 v 16:45 | Ema |  Moje foto s komentářem
Pošmourné, deštivé a větrné dny vystřídalo hezké, sluníčkové počasí.

Vyšli jsme si s Filipem na obhlídku.
Včera pořádně foukalo, navečer se přihnala sněhová vánice, zablesklo se, zabouřilo a celý večer jsme zůstali bez proudu. Dnes od rána jezdili po okolí elekrtikáři, kteří kontrolovali a opravovali elektrické vedení.


Na lukách jsou laguny vody

Filip se proháněl ve vodě a domů zase došel jako bláťák.

Začíná rašit zelená travička


a ukazují se první jarní kytičky.


A na závěr ukázka, jak začátkem týdne táhly řekou Cidlinou kry.

Doufala jsem, že se zima ještě vrátí. Je přece teprve únor. Dneska jsem ale četla na netu měsíční výhled počasí. Měl by nás čekat teplotně nadprůměrný březen. Takže, sbohem zimo!Plačící

Přeji vám příjemný poslední únorový víkend.Úžasný
 


V podvečer

20. února 2017 v 19:30 | Ema |  Moje foto s komentářem
Když mám v práci ranní směnu, dostanu se na vycházku s Filipem až pozdě odpoledne. A v zimním čase, když sluníčko zapadá kolem čtvrté páté hodiny, vyfotím takovéto podvečerní snímečky.







Přeji vám příjemný večer a úspěšný pracovní týden.Úžasný

Sluníčkový týden

17. února 2017 v 12:46 | Ema |  Moje foto s komentářem
Celý týden u nás panovalo krásné sluníčkové počasí (o to víc jsem byla naštvaná, že musím trávit sluníčkové odpolko v rachotě!!Křičící). Přes noc mrazík kolem osmi stupňů, odpoledne kolem pěti nad nulou. Noční mrazíky tání sněhu trochu zpomalily, ale i tak rychle mizel. Sluníčko nás táhlo ven, i když procházka v blátě a tajícím sněhu .... nic moc pohodlí. A takové jsem pořídila snímečky.
Modrá obloha bez mráčku


Ledové krystaly vypadají jako broušený křišťál


Ledová krajka

Toulali jsme se jen po nejbližším okolí. Soutok Cidliny a Mlýnské Javorky. Když je zamrzlo, dobře se tu bruslí. Jako děti jsme se tu něco nalítaly.

Bývalá lednice. Zde se skladoval led. Technická památka.

Na bílém sněhu kontrastovalo černé peříčko.

Dneska je všechno jinak. Od rána prší, zem pokryla ledovka a kloudně se nedá jít. Do obchodu jsem raději jela autem, protože silnice byla posolená a relativně bezpečná. A stejně jsem upadla, než jsem došla pár metrů od auta do krámu. Naštěstí se pád obešel bez úrazu. Ještě musím přežít cestu do rachoty a zpět!

Opatrujte se, pozor na pády a karamboly. Přeji pěký víkend.Úžasný


Volavky

15. února 2017 v 23:51 | Ema |  Ptáci
Při našich toulkách s Filipem často zajdeme k rybníku za Medřičí. Občas tam fotím volavky, které číhají na svoji kořist. Ale vídám je na číhané nejen u rybníka, ale i na lukách.
Volavkovitých známe celkem 59 druhů, od docela malých až k obrovským.
Volavka popelavá je největším zástupcem volavkovitých ptáků, který se u nás vyskytuje. Je o něco menší než čáp bílý a její zbarvení je nenápadné. Svrchu má šedé peří, nad okem ji zdobí černý proužek zakončený dozadu směřující chocholkou úzkých per. Prachové peří je stříbřitě lesklé.
Ve vzduchu ji poznáme podle pomalého, jakoby těžkopádného mávání křídel. Na rozdíl od čápa má za letu esovitě prohnutý krk. V přírodě se s volavkou popelavou můžeme setkat hlavně v rybničných oblastech, kolem velkých řek a jezer. Ve východních Čechách není vzácná v mimohnízdním období, kdy se hlavně v nižších a středních polohách objevuje u rybníků, lesních tůní, přehradních nádrží a na podobných stanovištích. Na hnízdiště se volavka popelavá vrací v březnu, někdy u nás přezimuje. Patří k celoročně hájeným druhům.
(čerpáno z novinového výstřižku)



Ta má ale "vousiska"!Mrkající


Občas zahlédnu i volavky bílé.
Volavka bílá dosahuje v rozpětí křídel 190 cm, měří asi 90 cm. Peří má čistě bílé, zobák u kořene žlutý, špička je černá. Žije v tropické a subtropické Americe, velké části Evropy, Afriky a Asie.
U nás je poměrně vzácná. Dle vyhlášky 395/1992 Sb. jde v současné době v Česku o kriticky ohrožený a přísně chráněný druh.Vyhledává rybníky nebo pomalé toky, kde loví rybky a hmyz, dále drobné savce, měkkýše a červy. Na rozdíl od volavky popelavé, která hnízdí vysoko na stromech, volavka bílá hnízdí také v koloniích, ale jen v rákosí těsně nad vodou. Samice snáší 3 - 4 světle modrozelená vejce, na nich pak střídavě sedí oba rodiče 25 - 26 dní. Mláďata jsou vzletná až po šesti týdnech.
(čerpáno z novinového výstřižku)

A takto vypadá stopa volavky.


Další zajímavosti a info o volavkách najdete např. ZDE.

Přeji vám pohodový zbytek pracovního týdne.Úžasný

Ledové

12. února 2017 v 13:02 | Ema |  Moje foto s komentářem
Venku se výrazně oteplilo. Že by nám zima už dala vale? Škoda! Po tolika letech zimy - nezimy jsem doufala, že si jí užijeme víc. Sníh i led taje, ale stále ještě jsou k vidění krásné ledové abstrakce. Pokusila jsem se trochu té křišťálové krásy zachytit.







A dva miniledopády
Na výpusti z rybníka

Na splávku

Jakpak dlouho ta pomíjivá krása ještě vydrží?

Přeji vám prima neděličku a úspěšný start do nového týdne.Úžasný

Vitamínová bomba

9. února 2017 v 18:30 | Ema |  Recepty, mňamky
Chřipka je všude kolem nás. Manžel marodil tři týdny, v práci řady kolegů také prořídly. Od zaměstnavatele jsme dokonce vyfasovali vitamín C v tabletách. Jak jsem ho ale přinesla, tak doma leží, vůbec ho neužíváme. Zato hojně "užíváme" vitamín C z přírodních zdrojů.
Vymačkám citrusové plody - grep, pomeranče, citrón, mandarinky. Vymačkanou šťávu mírně dochutím cukrem a zašlehám celé čerstvé vajíčko (domácí!).

Dužinu, která zbyde při lisování, rozhodně nevyhodím. Jindy ji sním jen tak, tentokrát jsem udělala salát. K dužině jsem přistrouhala mrkev, jablíčko, dochutila cukrem a strouhaným zázvorem.

A jak vy bojujete proti nemocem z nachlazení, voróze či chřipce?

Přeji vám úspěšný pátek a pohodový víkend.Úžasný

K Mumlavskému vodopádu

1. února 2017 v 19:49 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Hlavním cílem našeho sobotního výletu byl Mumlavský vodopád. Teď v zimě vlastně ledopád.
Mumlavský vodopád - necelých 10 metrů vysoký vodopád, který se nachází asi 2 km od Harrachova. Z hydrologického hlediska se jedná o jeden z nejmohutnějších vodopádů v České republice a to z něj dělá také jeden z nejkrásnějších a turisty nejvyhledávanějších vodopádů v Čechách.
Jenže hned na prvním rozcestí 'udělali soudruzi z NDR chybu', a místo abychom šly po žluté k vodopádu, pokračovaly jsme po modré podél toku říčky Kamenice. Šly jsme, šly a šly, cesta byla krásně urolbovaná, všude kolem hafo sněhu, který příjemně křupal pod nohama (v Harrachově teploměr ukazoval mínus 10 stupňů), nad hlavou modrá obloha a sluníčko.

Tyto smrčky nám trochu připomněly betlém. Holky ale nejvíc komentovaly útvar uprostřed. No schválně, co vám říká vaše fantazie?

Očas jsme se vyšlapanými chodníčky přiblížily víc k říčce a obdivovaly dechberoucí zimní scenérie.






"Neměly bychom tam už být? Jak dlouho už jdeme? Cože, přes hodinu?!! Musíme se zeptat na cestu. ...." Po chvíli se vyloupli ze zatáčky tři běžkaři. "Cože? K vodopádu? ... Jako k Mumlavskému vodopádu? ..... To jdete úplně špatně."
"Tudy tam nedojdeme?", ptaly jsme se. "Jo, dojdete. Ale je to ještě asi 15 km." Otočily jsme se na podpatku a pelášily zpět.
Takhle to dopadá, když se podcení příprava. Nevzala jsem si totiž s sebou mapu, jak to vždycky dělám.
K vodopádu jsme přece jen dorazily.


Nakonec jsme se ale shodly, že bylo vlastně dobře, že jsme "zabloudily". Kdybychom šly jen k vodopádu, tu pohádkově krásnou zimní scenérii kolem říčky bychom neviděly. Věřte - nevěřte, místo asi 4 km jsme našlapaly kilometrů asi 10. Senzační vycházka!!ÚžasnýÚžasný

Přeji vám krásné a pohodové únorové dníky.Úžasný


Harrachov

29. ledna 2017 v 14:31 | Ema |  Toulky po naší vlasti
V sobotu jsme se konečně vypravily na zimní výlet. Takový výlet jsme plánovaly už nejméně tři roky, ale zimy - nezimy a další okolnosti stály proti nám. Letos se konečně zadařilo. Volba padla na Harrachov a Mumlavský vodopád. Opět jsme vyrazily v holčičím složení.
Předpověď počasí slibovala sluníčkové počasí. U nás ale bylo zataženo nízkou oblačností. Doufala jsem, že až vyjedeme trochu výš, sluníčko se ukáže. Ale když už jsme byly za Novou Pakou a sluníčko stále nikde, znejistěla jsem. Poprosila jsem Elišku, aby nakoukla na net, na harrachovské webové kamery. Trochu mě uklidnilo, že kamery ukazovaly slunečno. Cesta ubíhala, všude plno sněhu, ze střech podkrkonošských chalup visely dlouhatánské rampouchy, na skalách podél silnice jsme obdivovaly malé ledopády, ale sluníčko stále nikde. Přesto jsem čišela optimismem - 'Vyjedeme z lesa a ukáže se sluníčko, uvidíte!' Věřte - nevěřte, vyjely jsme z lesa a před námi se otevřel pohled na Harrachov zalitý sluníčkem. Náááádhera!! Srdéčko mi poskočilo radostí a duše se zalila blahem.
A teď něco málo informací o Harrachově.
Původní ves Dörfl byla založena v 17. stol. a poč. 18. stol. přejmenovaná po majitelích na Harrachov.
Dříve než se stal Harrachov nejznámějším turistickým a sportovním střediskem západních Krkonoš, proslul daleko za hranicemi Čech svým sklářstvím. Vznikla tu tradice prvotřídně ručně vyráběného foukaného, broušeného, ale i rytého a malovaného či jinak zdobeného skla.
Když jsme tu byly před pár lety v létě, vynechaly jsme prohlídku skláren. Tu jsme si tentokrát dopřály.
Sklárna Novosad a syn Harrachov je nestarší fungující sklárna v Čechách a pravděpodobně i na světě. Dochovala se zde tradiční ruční výroba sklářskými píšťalami a foukaní do dřevěných forem, tedy techniky, které nebyly dodnes překonány.
Současnou produkci sklárny tvoří především luxusní nápojové soubory, dekorativní a užitkové sklo a křišťálové lustry. Sklárna je schopna vyrobit sklo více jak třiceti barev a její měsíční produkce je přibližně 40 tisíc sklenic.



Součástí exkurze je i unikátní 100 let stará historická brusírna skla, poháněná transmisemi a vodní turbínou. Vše je v téměř původní podobě a plně funkční.

Navštívily jsme také muzeum skla. V muzeu jsou vystaveny skutečné skvosty sklářského umění.

Ve ski muzeu, které se nachází ve 2. podlaží sklářského muzea, jsou k vidění vítězné poháry i medaile úspěšných harrachovských lyžařů. Prohlédnout si můžeme rovněž výstroj lyžařů od historie po současnost.
Součástí areálu je také malý pivovar. Minipivovar s restaurací byl postaven v roce 2002 a sousedí s hlavní hutní halou sklárny. Z restaurace je tak možné sledovat prosklenou stěnou ruční výrobu skla,


Zašly jsme i do obchodu a neodešly jsme s prázdnou. Těmto miskám a snídaňovému setu se prostě nedalo odolat.




Vedle sklárny je novogotická kaple sv. Alžběty se skleněným zvonkem. Ve zdejší sklárně jej odlil r. 1916 Julius Klinger. Zvonek je 50 cm vysoký a váží 10 kg. Nad svým portálem nese znak rodu Harrachů - tři paví pera. Uvnitř kaple je umístěn oltář z benátských zrcadel.

A další snímečky z Harrachova.


Eli si postěžovala, že jsme chodily po cestách upravených rolbou, ale ani jednu jsme nezahlédly. Měla štěstí, přání se jí vyplnilo. V podvečer, když jsme se vracely od vodopádu, zahlédly jsme, jak pod skokanskými můstky upravovaly tři rolby sjezdovku. Snímeček je nekvalitní, protože jsem musela hodně zoomovat a ještě ořezávat.

Do obchůdku s dárkovými předměty jsme vlezly je proto, abych si vyfotila Krakonoše.

Ale oplatkám se odolat nedalo!

K Mumlavskému vodopádu se vypravíme příště.

Přeji vám sluníčkovou neděličku a úspěšný start do nového týdne.Úžasný

Kam dál