Září 2010

Zlepšení nálady

28. září 2010 v 22:14 | ema |  Moje foto s komentářem
     Prší a prší. Od sobotního podvečera téměř nepřestalo.  Na vycházku se psem není ani pomyšlení. Tedy, pomyšlení by bylo, chuť také, ale zrealizovat to tak nějak nejde. Louky, kudy chodíme vypadají takhle.
děln.
lhot.Filďas jen smutně pokukuje. Na Cidlině je u nás vyhlášený druhý povodňový stupeň. 
     No, a když jsem nemohla vyrazit na vycházku, probírala jsem se svými snímečky. Trochu jsem je třídila a srovnávala, jak se příroda od jara až do teď proměnila. Tady je malé srovnání.
hloh
Z drobných bílých poupátek dozrály červené plody hlohu,
jablíčko

narůžovělé květy se změnily v krásná jablíčka a
šípek
květy růže šípkové v červené šípky. 
     V  pošmourném a sychravém počasí jsem se alespoň díky snímečkům vrátila do dnů sluníčkových a zlepšila si sychravou náladu. Doufám, že moje snímečky vylepší náladu i vám.

Na vycházce

26. září 2010 v 12:05 | ema |  Moje foto s komentářem
     Páteční den byl u nás zatím posledním dnem ve znamení babího léta. Teplé a sluníčkové počasí opět lákalo ven. Dcera s kamarádkou vyrazily nejprve na kolečkových bruslích, které pak vyměnily za kola. Na mě zbyla opět vycházka se psem. Chodím s ním ale ráda. Já se projdu, vyčistím si hlavu, nafotím nějaké snímečky, ze kterých se potom raduji nejen já. Pes se proběhne (máme sice velkou zahradu, ale zřejmě to není ono ), zahrabe si, občas prožene nějakého ušáka a je maximálně spokojený. 
     Nejraději spolu chodíme po lukách, k rybníku Šefaráku a k rybníku u Chotělic.
louka za Šefarákem
Tam totiž nemusí být na vodítku. Běhá, šmejdí, hrabe a hledá myšky, jak se mu zlíbí.
vytrhává drny
Já si zatím vyfotím hejno volavek,
volavky
včeličku na rmenu
na rmenu
nebo na netýkavce.
včelka na netýkavce

Babí léto

21. září 2010 v 21:35 | ema |  Moje foto s komentářem
     Sluníčko, teplíčko, překrásný zářijový den, babí léto jako vyšité. Toulkám přírodou se nedalo odolat. Navíc jsem dneska měla v práci jen "krátký" den, takže jsem už kolem druhé hodiny vyrazila se psem na vycházku. Samozřejmě jsem trochu fotila a o tu nádheru se chci s vámi podělit.

     Celou cestu jsem zobala ostružiny. Tyhle jsem nejdřív vyfotila ............
ostružiny
 .......... a potom jsem tu největší snědla.

     Pak jsem našla tohoto nááádhernýho macka. Klobou měl průměr 23 cm a v jeho stínu se krčili ještě 2 menší kamarádi.  
žampion
  
  A tyhle dvě červené krasavice svítily opodál u břízek.
mochomůrky

       Ne, nebyla jsem na procházce v lese, jak by se mohlo zdát. Zašla jsem na moje oblíbené relaxační místo, k chotělskému rybníku. 
rybník
Bylo tam krásně. Ostatně jako vždycky.

Díky

21. září 2010 v 8:45 | ema |  Moje foto s komentářem
     Dneska bych ráda poděkovala všem, kteří chodí na můj blog a napsali mi do komentíků. Většinou se snažím odpovědět, ať už na svém blogu nebo dojdu poděkovat na blog k návštěvníkovi. 
     Zvláštní poděkování patří Marušce - Fukčarince, které bych tímto ráda odpověděla i na její dotazy.
     Maruško, díky moc za návštěvu i za všechny komentíky. Tolik chvály si snad ani nezasloužím.  Přiznám se, že jsem přemýšlela, jak se svými snímečky naložit. Ráda fotím, ale nechtěla jsem všechno skladovat v PC nebo na CD. Chtěla jsem se trochu podělit, ne pochlubit, tak zdatný fotograf nejsem! Taky mě k tomu trochu navedla moje netová kamarádka Beruška (http://beruska8.cz/), které jsem občas poslala svoje snímky mailem, ona si vybrala a použila je do svých roztomilých PPSek. Věř, Maruško, že je docela milé vidět, jak místo důvěrně známé ožilo veselými postavičkami. Ale říkala jsem si, že bude možná lepší, když snímky vystrčím veřejně a Beruška si vybere z širší nabídky než co jí posílám mailem. Tak jsem si založila alba na http://ema70.rajce.idnes.cz/. Přidala jsem nějaké to povídání, a pak mě dcera navedla a založila mi blog. Ona je mým disajnérem, rádcem a správcem blogu, já do něho jen přispívám. Informace a povídání, které v blogu uvádím, čerpám z různých webových stránek nebo z brožurek, které si koupím u pokladny, v suvenýrech nebo jsou k mání v infocentrech. 
     Ptala ses, jakým foťákem pořizuji snímečky. Starší snímky jsou focené Olympusem C370. Ten se mi ale porouchal, tak mi manžel ke kulatinám koupil nový. Teda, já jsem si ho vybrala, objednala a na manžela zbylo to nejdůležitější. Takže teď fotím foťákem FUJIFILM FinePix F200EXR. Když si prohlížíš snímečky v albech, pod každým zvětšeným snímkem si můžeš rozkliknout 'informaci o fotografii', kde jsou kromě typu foťáku i další informace. Ale těm já rozumím, jako koza hvězdám. 
     Chyše - ano, zámek je krásně zrekonstruovaný. Současní majitelé, manželé Lažanští, se svědomitě starají a prohlídkový okruh stále rozšiřují. Doporučuji ochutnat zdejší pivo. Nám moc chutnalo.
     Šustalova vila - těší mě, že jsem mohla trochu rozšířit obzory tak zdatné cestovatelce, jako jsi ty. Ve vile je moc zajímavá expozice. Myslím, že by se ti líbila, možná by tě inspirovala k dalším výletům. Lašské muzeum v Šustalově vile, tak se to jmenuje přesně a najdeš ho v parku Edvarda Beneše.
     Svěřila ses, že ráda prohlížíš snímečky. Můžeš zavítat na moje alba (http://ema70.rajce.idnes.cz/) , kam umisťuji snímečky nejen z výletů, ale i z vycházek v okolí mého bydliště.
    
     Takže, ještě jednou díky všem a budu se těšit na vaše další návštěvy.

Netýkavka žláznatá

19. září 2010 v 23:12 | ema |  Moje foto s komentářem
     Netýkavka žláznatá je jednoletá, až 2,5 m vysoká bylina příjemně vonící po ovoci. Roste na vlhkých stanovištích, kvete od srpna do října květy různých barev od červenofialové přes růžovou až po téměř bílou. Třebaže je to rostlina velmi dekorativní, je jedním z hlavních invazivních druhů plevele v naší republice. Do Evropy byla zavlečena z Himalájí jako okrasná a medonosná rostlina. Nebezpečí rostliny spočívá ve značné schopnosti rychle obsadit a změnit nové stanoviště. Vytvářením monokulturních, navíc většinou velmi těžko prostupných porostů snižuje druhovou pestrost krajiny a mění tak její přirozené složení. Má velký vliv na vodní erozi půdy. Husté porosty netýkavky, které účinně dokáží potlačit původní vegetaci pobřežních rostlin po podlehnutí jarním mrazíkům ponechávají odkryté břehy bez ochranného vegetačního pokryvu.
Likvidace spočívá zejména v kosení. Důležité je zabránit netýkavce v dozrání semen. 

          Z toho vyplývá - krásná, ale nebezpečná a zrádná. 
01 netýkavka
07

Vycházka

19. září 2010 v 11:09 | ema |  Moje foto s komentářem
     Páteční i víkendové sluníčkové počasí lákalo k vycházkám. Protože jsem v pátek přijela z práce dřív, nelenila jsem, vzala foťák, mobil (bez něj se od jisté doby, když vyrážím sama, nevydávám), psa a vyrazila jsem do přírody.
     V pátek sice krásně svítilo sluníčko, ale foukal docela nepříjemný vítr. V sobotu jsem vyrazila ven až po půl páté, pro změnu zase kousali komáři. Přesto mě to neodradilo a venku jsme se psem chodili přes dvě hodiny. 
     Nafotila jsem pár snímečků, abych se s vámi podělila o krásu přírody na samém konci léta. 
podz01
02ocúny
Ocúny - neklamné znamení, že se blíží podzim.
ocúny03
netýkavka žláznatá
Netýkavka žláznatá má sice krásné květy rozmanitých barev, ale v naší přírodě je to vetřelec.

Upravené snímečky

17. září 2010 v 20:14 | ema |  PhotoFiltre
     Občas trochu popustím uzdu fantazii a pohraji si v PF se snímečky. A když už jsem je vytvořila, nechce se mi jen tak je zase vymazat. Tak co s nimi? ...... Přemýšlím, přemýšlím .............. Jasně! Vystavím je na blogu a zkusím anketku. Prostou a jednoduchou. Ohodnoť snímek.
    
Tak tady jsou:
1. jabloňový květ
01

2. kopretiny
02

3. motýl na květu
03

4. zebry
04

5. řeřišnice
05

Jen připomenu, že anketka se zobrazí po kliknutí na 'Přidat komentář'.

Nový Hrozenkov - Památník Antonína Strnadela

14. září 2010 v 23:23 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Vzhledem k nepřiznivému počasí, kdy jsme nemohli provozovat turistické výšlapy, rozhodli jsme se pro autoturistiku. Cesta nás zavedla z Pusteven, přes Soláň až do Nového Hrozenkova. V centru obce, v chalupě č. p. 451 je otevřen Památník Antonína Strnadela a umístěna expozice salašnictví.
S velmi milou a příjemnou paní průvodkyní jsme si báječně popovídali nejen o malíři Strnadelovi, jehož ilustrace nám byly důvěrně známé z knížek, ale i o životě a práci na salaši.
Více informaci a ukázky prací A. Strnadela najdete zde .

Soláň

14. září 2010 v 23:11 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Vrchol Soláň (861 m) je od pradávna považován za jednu z nejkrásnějších částí Valašska. Je součástí rozsáhlého celku Vsetínské vrchy.
Soláň proslul jako "valašský Olymp", protože vždy patřil k vyhledávaným místům malířů. Z vrcholu je krásný výhled na masiv Radhoště, Smrk, Kněhyni, Lysou horu a hřeben Javorníků. Za krásného jasného počasí jsou vidět Jeseníky, hřebeny Malé Fatry, Sůlovské skály a Martinské hole. Ale my jsme byli o tyto překrásné výhledy ochuzeni, protože v době, kdy jsem se sem zajeli podívat pršelo, na kopcích se válela nízká oblačnost a vidět nebylo víc než na pár desítek metrů.

Na Soláni se dochovalo několik ukázek rázovitých valašských staveb. V roce 2006 byla otevřena Zvonice, která slouží jako informační centrum a galerie umění. V okolí jsou rozmístěny dřevěné sochy - Galerie v přírodě - a my můžeme obdivovat řezbářské mistrovství umělců.

Jako zajímavý typ, které místo na Soláni navštívit, může posloužit povídání se snímečky na blogu Marušky - Fukčarinky zde .

Mladečské jeskyně

9. září 2010 v 23:04 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Na konci prázdnin jsme si s rodinou udělali výlet do podhůří Beskyd a cestou zpět jsme navštívili MLADEČSKÉ JESKYNĚ. Vybrala jsem pár informací, jako malou upoutávku na zajímavý výlet. Ze silnice R35 Mohelnice - Olomouc odbočíme na Mladeč a cca po 1,5 km jsme na místě.


Pod povrchem kopců Třesín, Skalka a dalších (Bozkovská vrchovina, nedaleko Litovle) vytvořily vody pradávných toků řadu jeskyní, z nichž největší je systém Mladečských jeskyní, nazývaný kdysi též Bočkova díra nebo Fürst Johanns Höhle.
Mladečské jeskyně prostupují vrchem Třesín při západním okraji obce Mladeč a jsou největším jeskynním systémem Mladečského krasu.
Představují převážně horizontální, velmi členitý labyrint chodeb, dómů a vysokých komínů s pozoruhodnou modelací stěn a stropů, s krápníkovou výzdobou a četnými blokovými závaly, několika strmými chodbami zasahují až pod hladinu podzemní vody.
Patří mezi archeologické lokality světového významu, jsou patrně nejstarším, největším a nejsevernějším sidlištěm moderních lidí (cromagnonců) v Evropě, kteří zde prokazatelně žili již před více než 31 tisíci lety.
Mají celkem 1.250 m chodeb a síní o výškovém rozpětí 30 m. Návštěvní okruh je dlouhý 380 m a prohlídka trvá cca 40 min. Mají stálou teplotu vzduchu kolem 8°C a průměrnou relativní vlhkost vzduchu 95%.
Unikátní jeskynní systém je předmětem zájmu odborníků různých vědních oborů. Pokračuje výzkum a datování jeskynních sedimentů a sintrů, je monitorován stav a změny mikroklimatu, sledován vývoj populací netopýrů a vrápenců a prováděn podrobný biospeleologický výzkum bezobratlých živočichů. Zejména význam archeologických a paleontologických výzkumů dosahuje světového měřítka.
V působivé atmosféře podzemních prostor se příležitostně konají i koncerty komorní hudby. Jeskyně jsou využívany i filmaři.

Více foto ZDE


Pokud si do těchto míst uděláte výlet, projděte i asi 8 km dlouhou NS Třesín, která v Mladči začíná i končí. Zajeďte do asi 12 km vzdálených krápníkových Javořičských jeskyní. A nezapomeňte navštívit hrad Bouzov (ráj filmařů), Náměšť na Hané, Loštice (Olomoucké syrečky), ...

K obci Mladeč se váže i řada pověstí:

Čertův most na Třesíně


Dva sousedé, Matěj a Jan, učinili sázku. Matěj tvrdil, že za 24 hodiny postaví kamenný most. Ještě týž den nalámal si kamení, aby ho nemusil potom sháněti. Na druhý den počal stavěti o 6 hodinách ráno.
Pracoval celý den, ale večer už nemohl. Jakmile nastal večer, Matěj počal přivolávati čerta. Čert se mu zjevil a Matěj vlastni krví zapsal mu svou duši, načež mu čert nedokončený most dostavěl. Tak Matěj sázku vyhrál. Matěj pak si opatřil svěcenou vodu a svěcenou křídu. Když si čert přišel pro jeho duši, Matěj udělal kolem sebe svěcenou křídou kruh. Čert ho chtěl z kruhu vylákati zlatem, ale Matěj stál uprostřed kruhu a čert k němu nemohl. Čerta stání konečně omrzelo, i uletěl. Lid pak nazval ten most Čertovým mostem.
(STOKLAS, Euqen: Kytička pověstí z Litovelska, Litovel 1929, str. 31)

O statečném rytíři Bočkovi

Jedna z místních pověstí - v jádře snad pravdivá - vypráví o statečném rytíři Bočkovi z Mladče, který měl svůj hrad na návrší Třesína a byl jedním z ochránců zemských cest. Nechal se však svést na cestu zla potulným rytířem Plavatisem. Spolu s ozbrojenou čeládkou přepadávali pocestné, kupce, dvorce, samoty a mlýny. Marné byly všechny snahy vypátrat, kdo jsou odvážní lupiči a kde se skrývají. Podařilo se to teprve zvědům královského purkrabího na hradě Úsově, kteří Bočka s Plavatisem spatřili při jejich zlém činu. Úsovský pán byl zprávou o Bočkovi nemile překvapen a vyslal ihned posly ke všem manům, kteří mu podléhali, aby se dostavili se zbrojnou čeledí s největší opatrností na smluvené místo. Požádal o pomoc také královská města Litovel, Uničov, ba i Olomouc.
Aby zabránil krveprolití, umínil si, že se hradu zmocní lstí. Vypravil na hrad vyzvědače s loutnami jako potulné pěvce. V noci, když na hradě vše utichlo, otevřeli zbrojnošům brány a překvapená Bočkova čeleď byla pobita a schytána. Boček s Plavatisem však unikli ze svých komnat tajnou chodbou a ukryli se v jeskyních pod hradem. Protože se nikdo z útočníků za nimi neodvážil sestoupit, byl vchod do jeskyně zazděn. Jako připomínka zůstaly mezi lidmi zachovány místní názvy "Bočkova díra" a "Plavatisko".
(Podlle J. Smyčky a E. Stoklase volně zpracoval V. Melka)

Vodník u Sobáčova

Jednou šel stařeček Spurných z Myslechovic k Sobáčovu. Byl pěkný teplý večer a jasno, že mohl na louce špendlíky hledat. Měsíc a hvězdy zářily toho večera jako v pohádce.
Stařeček šel pomalu a spokojeně si pokuřoval ze své pěnovky. Když přišel k lávce přes sobáčovský potok, uviděl najednou na kopce sena sedět malého mužíčka. Nohy měl křížem složeny, vlasy mu padaly do očí a pilně si při měsíčku spravoval boty.
Stařeček se zastavil a chvíli ho pozoroval. Poznal, že je to vodník. Viděl, jak důkladně si boty spravuje. Najednou přestal, zdvihl hlavu, podíval se směrem k potoku a najednou hup! - s kopky dolů a honem k vodě. Botu, kterou spravoval, nechal na kopce sena.
Stařeček byl kopa veselá a hned mu napadla zlomyslná myšlenka. "Což, abych si tu botu od pana vodníka vypůjčil a zkusil, jak se v ní chodí? Za zkoušku to stojí!", pravil sám pro sebe, jako by si dodával odvahy.
Stařeček pohlédl k vodě ve směru vodníkovy cesty a uviděl v jasném světle plynouti po vodě veliký a krásný bílý květ. Najednou žbluňk! A vodník skočil do vody, aby si květ vylovil.
Stařeček však již po vodníkovi nehleděl. Utíkal pěkně potichoučku a šup! šup! - už byl u kopky sena, chytil botu a utíkal pryč, jako by mu hlava hořela. Utíkal k domovu a ani se neohlédl.
Byl velmi zvědav na svůj podivný noční úlovek. Byla to bota jako všechny jiné, ba zdála se mu na jeho nohu skoro malá. Jakmile si ji však obul, padla mu jako na jeho nohu šitá.
Dědeček si dal ušít podobnou botu a měl dobré nové boty. Chodil v nich pořád, aby jich užil. Ale co to?
Hastrmanova bota se nikdy nepromočila, stále pěkně hřála, ale co hlavní, vůbec se netrhala! Druhá vždy byla brzy děravá, hastrmanova nic. Dal si ušít druhou, třetí botu, ale hastrmanova byla pořád celá a pěkná, taková, jak ji dědeček přinesl. Nikdy se neroztrhala.
Škoda, že když umřel, nikdo nevěděl, kam se poděla.
(STROUHAL, Martin: Báje a pověsti, 1944, str 196-197)