Prosinec 2010

Novoročenka

30. prosince 2010 v 22:25 | ema |  PhotoFiltre
Všem stálým i náhodným návštěvníkům na mém blogu bych chtěla popřát do roku 2011 jen to nejlepší. Hodně štěstí, lásky, pohody, radost z rodinných i pracovních úspěchů. Ale především vám všem chci popřát hodně hodně zdravíčka.
anděl
Nebe je poseto tisíci světýlky,
z oblohy přilétá anděl malinký.
Na malém obláčku přináší přání,
přeje lásku, štěstí, zdraví.
Aby vše, o čem se vám kdy snilo,
se v novém roce vyplnilo.


novoročenka

Album na rajce.net

29. prosince 2010 v 0:14 | ema |  Moje foto s komentářem
     Nějak se mi nahromadily snímečky ptáčků, tak jsem je všechny posbírala a uveřejnila v albu na rajce.net KLIKNI ZDE.
     Dnes a včera jsem nahrála videosekvence. Nahrála jsem sojku na velkém krmítku a strakapouda, jak usilovně klove do zavěšeného loje. Je docela vtipné vidět, jak "vlaje" u krmítka. Videa jsou umístěna na konci  výše zmíněného alba. Včera ale nebylo pěkné počasí, není moc vidět zbarvení strakapouda. Jen nevím, jestli videa budou fungovat. Potěšilo by mě, kdyby jste mi daly do komentíků vědět. Díky.
     A na tomto odkazu KLIKNI ZDE si můžete poslechnout zpěv jednotlivých druhů ptáčků. Stačí jen najít v seznamu druh ptáčka a dole pod seznamem pak kliknout na repráček.


    Dnes přiletěl na jabloň do zahrady hýl. Snímeček není moc kvalitní, protože jsem musela hodně zoomovat a ještě oříznout. A on, místo aby mi zapózovat, tak frnknul! Tak mám jen tenhle jediný snímeček, kde vypadá spíš jako koule, ani zobáček mu není vidět.
hýl

Stehlíci

26. prosince 2010 v 19:35 | Ema |  Ptáci
Nejkrásnější den v roce je za námi, ke svému konci se pomalu blíží i vánoční svátky. Pominul veškerý shon a ruch, odbyté jsou i vánoční návštěvy. Je tedy ideální čas doplnit ptáčkům sypaní do krmítek, vzít do ruky hrníček dobré kávičky nebo čajíku, nachystat k ruce foťák, postavit se k oknu a pěkně v teple pozorovat cvrdlikálky, jak poletují, poskakují, hodují, ... Tak jsem to udělala já. Dopoledne jsem nalouskala ořechy, nachystala ptáčkům míchanici do krmítka na okně i do velkého krmítka, přidala pár rozkrojených jablíček, doplnila lojové koule a zavěsila nový kus loje na jablůňku. Pak už jsem jen stála u okna a pozorovala, jak pípálci poletují, hašteří se na krmítkách, poskakují pod krmítky a pod stromy, aby sezobli, co jiným upadlo. Přiletěli stálí návštvníci - sýkorky, zvonci, vrabci, pěnkavy (jen obecné, jíkavce jsem už nezahlédla ), kosi, sojky, strakapoud (dnes jen sameček s červeným pruhem na zátylku), červenka, drozdi, brhlíci, ... Ale dnes přiletěli i stehlíci.
Stehlík obecný je vskutku elegantní ptáček. Typická je červeně, černě a bíle zbarvená hlavička. Hnědý hřbet a černá křídla přerušena širokou žlutou páskou, která je patrná zejména za letu. Kostřec je bílý. Samičky jsou zbarveny stejně jako samci, jen zbarvení není tak syté a červená obličejová maska je menší, dosahuje jim jen k oku. Opeření mláďat je naprosto odlišné od pestrého šatu rodičů. Mláďata mají hlavu jednobarevně hnědou, záda a spodní stranu šedozelenou, skvrnitou s vyvinutou sytě žlutou křídelní páskou. Stehlíci jsou menší než vrabec, měří 12 cm.
Obývají světlé lesy, ovocné zahrady, předměstí, parky, hřbitovy. V době mimo hnízdění i pole, zvláště pole zaplevelná bodláky a taková, v jejichž blízkosti jsou stromy.
Hnízdění začíná asi po čtyřnedělních zásnubách koncem dubna. Samička staví své malé mistrovské dílo 10 - 12 dní a dobře ho ukrývá. Ve střední a jižní Evropě hnízdí stehlík 2x, někdy až 3x do roka. Když samička sedí na hnízdě, sameček ji krmí z volátka.
V průběhu července se skupinky stehlíků spojují v hejna, která nakonec mohou zahrnovat i několik set jedinců. Výhodou takového společenstva je, že v případě nebezpečí vzlétá nejdříve ten nejplašší pták a tím strhne k útěku i méně bojácné příslušníky hejna.
Zimu stehlíci přečkávají všude tam, kde je dostatek semen na dosud stojících a ze sněhu trčících rostlinách. Jen ledový déšť a silná jinovatka jim mohou způsobit potíže.
Stehlík je specialista na semena, která ještě vězí v semenících. Přednost dává bodlákům. Vytahuje semena špičatým, pinzetě podobným zobákem a šplhá stejně obratně jako sýkorky. Mimo rostlinou potravu v menší míře stehlíci požírají také hmyz. Hlavně brouky, housenky a blanokřídlé. V zimě někdy vybírají semena z olšových a březových šištiček.
Jako všichni pěvci je i stehlík chráněn.

Vánoční přání

21. prosince 2010 v 20:47 | ema |  PhotoFiltre
   Přeji vám i vašim blízkým upřímně a od srdíčka pohádkově krásné Vánoce plné radosti, pohody, štěstí a lásky.

     Všem vám, které chodíte na můj blog a do komentářů píšete slovíčka chvály chci moc a moc poděkovat. Vaše slova mě vždycky opravdu potěší a zahřejí na duši i u srdíčka. 

DĚKUJI  VÁM!
vánoční přání

Sojka obecná

19. prosince 2010 v 13:29 | Ema |  Ptáci
Už jsem tu představila brhlíka, červenku, pěnkavu a jíkavce. Ale na velké krmítko k nám také přilétá asi nejkrásnější krkavcovitý pták žijící v české přírodě. Z pohádek jistě znáte Krakonošovu sojku 'práskačku' s krásnými modrými pírky na křídlech. Ale ta je pohádková, ve skutečnosti je podstatně větší.
Sojka obecná - patří mezi naše největší pěvce, je velká až 35 cm. Je oranžovohnědá s černým ocasem a zobákem, růžovooranžovými končetinami, hnědýma očima a bílým kostřcem, který je zvlášť nápadný při letu. Na křídlech má modrá pírka s černými příčnými proužky, pod okem černou podélnou skvrnu. Létá těžce, vlnovitě a třepotavě, na zemi poskakuje. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší, mladí ptáci jsou tmavší a mají méně výrazná modrá pírka na křídlech. Načepýřené peří na hlavě je podle rasy šedobílé, rezavě hnědé nebo černé.
Vyskytuje se celoročně ve smíšených, listnatých i jehličnatých lesích, v parcích, zahradách, sadech a v poslední době řidčeji i ve městech.
Hnízdo staví oba rodiče, oba se také střídají v sezení na vejcích. Hnízdo si staví ze stébel a kořínků, často je zcela nezakryté, někdy i v dutém stromě nebo v budce pro puštíka.
Potravu si vyhledává jak na stromech, tak na zemi. Živí se především rostlinnou stravou, zvláště pak žaludy a bukvicemi, které si uschovává do svých skrýší na zimní období, ale též lískovými ořechy, obilím, různými bobulemi a semeny, ostružinami, jeřabinami aj. Živočišnou stravu tvoří především mladí ptáci, vejce, myši, hlemýždi, žáby, různí plazi, např. ještěrky nebo malí nejedovatí hadi.
Časně na jaře předvádí sameček tichou břichomluveckou píseň, do níž zahrnuje i všelijaké ptačí hlasy. Dovede tak mistrně napodobit bečení ovcí a mekot koz, že už mnohokrát zmátla pastýře, který se vydal hledat zatoulané dobytče. V zajetí se sojky naučí zapískat předzpívanou písničku a reprodukovat přednesený text.
Sojka se vyznačuje zvláštním chováním v souvislosti s mravenci. Posadí se na zem, roztáhne křídla a načepýří se. Rozzlobení mravenci se na ni vrhají a nastříkají na ni kyselinu mravenčí. Sojka také chytí několik mravenců do zobáku a roztrušuje je ve svém peří. Toto pozoruhodné chování je považováno za sojčí kosmetiku, za její způsob péče o vlastní tělo. Snad jí to pomáhá v boji proti cizopasnému hmyzu, který žije v jejím peří.
Dříve byla sojka považována za škůdce a byla lovena a konzumována (specialitou bývala sojčí polévka). V současné době je u nás v poměrně hojném počtu. Není ohroženým druhem, ale nesmí se lovit.


Na krmítko přilétá druhá sojka

Mrazivá vycházka

17. prosince 2010 v 22:39 | ema |  Moje foto s komentářem
Včerejší krásné počasí mě, stejně jako mnohé z vás, vylákalo na procházku. Nabalila jsem se jako na severní točnu, protože u nás bylo - 11°C, vzala psa a vodítko, telefon a foťák a hurá ven. Po lávce přes mlýnský náhon jsem se opět bála přejít, na rozdíl od Filďase. Ale ten švindloval, zpátky přeběhl po ledě. Mě by led ještě neunesl.

Vzali jsme to tedy po druhé louce. Při oblevě a dešti se tam vytvořila obrovská kaluž. I když se teploty pohybují hluboko pod bodem mrazu i přes den, ještě to nedrží, abychom si s holkama šly zabruslit.
Vzadu, za těmy topoly je chotělský rybník a tam jsme měli namířeno.

Cestou jsem vyfotila Cidlinu.

A podařil se mi parádní fotoúlovek. Vyfotila jsem hýly. Sice až na druhý pokus, protože ten první mi pokazil Filip, když je vyplašil. Tyhle pípálky jsem viděla poprvé v životě. Na krmítko k nám nepřilétají.

A tady houbové kanýrky.

U rybníka jsem vyfotila zasněženou lávku, tentokrát nad zamrzlým náhonem. Ale lávku jsem se přejít bála i tady.
Protože chotělský rybník je chovný, mají zde rybáři zapnuté zařízení na výrobu kyslíku. Ale viděla jsem ho tu nainstalované poprvé.
Cestou zpět se Filďas vymáchal v řece, propadl se pod ním led. Naštěstí hned u břehu. Málem jsem ho přivedla domů mraženého! Snad tu předvánoční koupel neodstůně.

Pěnkava jíkavec

15. prosince 2010 v 16:46 | Ema |  Ptáci
V minulém článku o ptáčcích jsem psala o pěnkavě obecné. O víkendu přiletěla pěnkava jíkavec. Je to velmi vzácný host na krmítku. V létě ji u nás neuvidíme, protože tu nehnízdí. Přilétá v říjnu ze severských zemí a v dubnu se vrací zpět.
Nejprve posedávala na blízké jabloni a rozhlížela se.


Na tomto snímečku je vidět její krásné vybarvení.

A pak se odvážila přiletět na okenní krmítko. Stáli jsme za oknem, ani jsme nedýchali a pozorovali ji.
Pěnkava jíkavec - celkovým vzhledem připomíná pěnkavu obecnou. Nápadné je především oranžové zbarvení na prsou. Samci mají v zimě šedavé hlavy, někdy se však můžeme setkat i s ptáky s výrazně černou hlavou - to jsou samci ve svatebním šatě. V letu je nápadný bílý kostřec. Zobák má slámově žlutý s černou špičkou, v létě černý.
Žije v lesích všeho druhu. Nevyskytuje se v hustých vysokých lesích.
Hnízdo staví většinou těsně u kmene stromu a je důkladnější než hnízdo pěnkavy obecné. Hnízdí od května do července 1x ročně a na vejcích sedí výhradně samice. První mláďata vyletují v polovině června, brzy se shlukují do hejn a mizí.
V létě se takřka výhradně živí hmyzem. V zimě semeny nebo bukvicemi.
Jíkavci přezimují ve střední Evropě. Společně se snášejí na sklizená pole a když leží sníh, byvají věrnými hosty na krmítkách, kde se chovají opravdu svárlivě. V březnu, ještě na zimovišti, se přebarvují do kontrastního letního šatu. Často se objevují v takových hejnech, že se pod jejich tíhou lámou větve. Hejna jíkavců se každého večera vracejí ke spánku na tytéž stromy a když se stanou obětí hladu a mrazu, bývá ráno zem pod těmito stromy pokrytá těly mrtvých ptáků.
U nás je pěnkava jíkavec chráněným druhem.
Hlas jíkavce: KLIKNI ZDE

Polabské vánoční trhy

14. prosince 2010 v 22:09 | ema |  Moje foto s komentářem
     Tak, jako asi většina z vás, i my jsme se vypravili na vánoční trhy. Přímo na Polabské vánoční trhy do Lysé nad Labem. Je to od nás sice trochu z ruky, ale jezdíme tam nakupovat už několik let. Prodejní místa jsou z větší části umístěna ve třech patrech ohromné haly, tak jsme nemuseli mrznout venku. Vše jsme si mohli prohlédnout pěkně v klidu a teple.
     Sortiment zboží byl rozmanitý, měli tu téměř vše. Přírodní a značkovou kosmetiku, značkové i neznačkové oděvy, keramiku a sklo, domácí zboží železářství U Rottha (formičky, vykrajovátka, zdobničky, formy, ...). šperky, knihy, CD a DVD, vína, mošty, čokolády, domácí uzeninu, záclony a závěsy, ložní prádlo, hračky, koření, čaje a kávu, ... 
     Měla jsem s sebou sice foťák, ale snímečky jsem téměř žádné nepořídila. Nedokázala jsem se postavit ke stánku nebo k pultu a fotit sortiment. I když jsem jinak holka otrlá, tohle mi nějak nešlo! Ale nějaké snímečky jsem přece jen pořídila. Takové spíš neutrální.

     Ve vstupní hale stál obrovský stromek, nijak extra vyzdobený, ale každoročně tam mají živé ovečky. Jejich ohrádka je neustále obležená dětmi i dospělými. 
ovečky v hale

Vstup do jedné z prodejních hal.
vstup do haly

V nejvyšším patře probíhaly módní přehlídky. Viděli jsem jen jednu z nich. A z nabídky bychom si se ségrou určitě vybraly.
01 přehlídka
02 přehlídka

     Potkali jsme i pana Babicu. Byl nepřehlédnutelný, protože téměř všechny lidi převyšoval nejméně o půl hlavy.  

Adventní světýlka

13. prosince 2010 v 17:51 | ema |  Moje foto s komentářem
     V pátek měla Eliška odpolední paxi, tak jsem jí šla naproti k busu. Vzala jsem foťák, na vodítko Filipa a vyrazili jsme. Při cestě jsem vyfotila smidarskou obecní adventní výzdobu.

Před radnicí na náměstí svítí smrček
stromek před radnicí

Na konci náměstí v parku je barevnými světly ozdobený listnáč
strom v parku

a  to je celá obecní výzdoba.
     Vyfotila jsem také světýlka v zahradách. Tady se mi líbili malí sněhuláčci pod krmítkem u osvětleného stromečku.
sněhuláčci

     A tady jedna z nejpěkněji osvětlených zahrad. Takhle to moc nevypadá, ve skutečnosti je to mnohem hezčí.
zahrada
 Pod modře osvětleným stromem svítí lucernou děda Mráz. Nebo to je skřítek? Musím to ještě řádně omrknout za světla!
děda Mráz

Vločky

9. prosince 2010 v 19:18 | ema |  Ruční práce a tvoření
     Dneska u nás pěkně přituhlo a z rozbředlého sněhu je pořádná klouzanda. Do rána trochu nasněžilo a i přes den sem tam spadne nějaká ta vločka. Já jsem se včera konečně dohrabala k naškrobení a vypnutí svých několika vloček. Nejdříve jsem se pustila do těch menších a ještě mě čeká vypínání těch větších. A dneska jsem je nafotila místo ptáčků. Venku je nějak mrazivě větrno, moc na papu nelétají.
01 vločka
02 vločka
03 vločka
04 vločka
05 vločka
06 vločka
Všechny vločky najdete také v našem obchůdku.

Šikovné ruce

8. prosince 2010 v 17:18 | Ema |  Ruční práce a tvoření
Venku je pošmourno, obleva, všude čvachta z tajícího sněhu, takže mě to ven moc neláká. V zásobě mám sice pár snímečků ptáčků, ale tentokrát bych tu chtěla ukázat pár věciček, které vyrobily šikovné ruce mých blízkých.
Nejprve přáníčka mé kamarádky, která posílala do loňské soutěže k Berušce. Cukroví i svícen vyráběla sama, pak to nafotila a vytvořila krásná přáníčka.
Těmito přáníčky vám chci připomenout soutěž na stránkách Blanky - berušky na www.beruska8.cz. A zároveň odpovědět Ivče na její dotaz. Na tomto odkazu http://www.beruska8.cz/soutezvan/van.htm najdete přáníčka, která soutěží letos. Naše přáníčka jsou podepsaná Ema, Eli nebo Eli a Simi (přání č. 7 - 10 a 32 - 39). Stále ještě se můžete zapojit do soutěže. Ta bude uzavřena 24. 12. 2010, a pak se bude hlasovat. Svoje soutěžní přáníčka můžete zaslat Berušce na e- mailovou adresu: beruska8@volny.cz.

Tento překrásný krmelec je vyrobený v truhlářské dílničce našeho báječného kamaráda Fandy. Ke krmelci se scházejí na papu zvířátka v lese hraběte Kinského. Stojí nedaleko Klamoše u Chlumce nad Cidlinou.

Další krmelec vyrobil můj manžel. Ono je to vlastně krmítko pro ptáky. Ale protože má rozměry cca 0,5 x 1 m, tak tomu říkám krmelec. I tak velký pták, jako je sojka se v něm málem ztratí.

"Vila" pro čtyřnohého miláčka, loveckého psa našich skvělých kamarádů, kterou také vyrobil manžel.

A poslední je křížek, který je také dílem mého manžela. Inspiroval se obrázkem v nějakém časopise a vyráběl ho na pohřeb svého nedávno zesnulého tatínka. Křížek byl vysoký cca 50 cm.

Pěnkava obecná

6. prosince 2010 v 18:11 | Ema |  Ptáci
Sněží a sněží. U nás už od rána. Vlastně s většími či menšími přestávkami už od včerejšího večera. Ptáčci zpěváčci se hojně slétají ke krmítku a já sypu a sypu, fotím a fotím.
Kromě sýkorek, kosů a strakapouda, které všichni znáte, brhlíků a červenky, o nichž jsem se tu už zmínila, přilétají hojně také pěnkavy. Na okenní krmítko nezalétnou, ale šmejdí pod oknem a pod stromy a sklobnou vše, co mlsný brhlík vyhodí z krmítka nebo vypadne sýkorkám, když si papu odnášejí na okolní stromy.

Pěnkava obecná - sameček má bílý pruh na křídlech, hlava a zátylek jsou holubově šedé. Právě bílý pruh na křídlech odlišuje pěnkavu obecnou od ostatních druhů pěnkav. Obě pohlaví mají zelený kostřec. Sameček má červenohnědou, samička šedohnědou hruď. V době hnízdění má sameček modrý zobák, jinak má zobák barvu rohoviny. Samečci pěnkavy obecné patří v našem zeměpisném pásmu k nejpestřeji zbarveným ptákům. Pěnkava je velká asi jako vrabec, tedy 14, 5 - 16 cm.
Je nejhojnějším Evropským ptákem. Žije všude, kde jsou stromy. Stačí jí řada topolů v lukách či maličký velkoměstský hřbitov.
Hnízdo staví jen samičky a je to malé mistrovské dílo. Hluboká miska je zvenčí maskovaná lišejníkem a mechem, uvnitř je jemně vystlaná chlupy a peřím. V době, kdy jsou stromy ještě neolistěné, můžeme pozorovat, jak samička staví hnízdo. Upravuje je zobáčkem, přitlačuje hrudí a ušlapuje nožkami. Je záhadou, jak může takové umělecké dílo vzniknout s tak nepatrnými prostředky. Samička při stavbě hnízda slétne na zem pro materiál a vylétne s ním k hnízdu až 1 300krát. Na vejcích, až na malé vystřídání samečkem, sedí samička sama.
Pěnkava je převážně zrnožravá, tj. živí se hlavně v zimě především semeny, která rozlouskává krátkým a silným zobákem. K jejímu jídelníčku patří všechny možné druhy semen přes různé plevele až po semena jehličnatých stromů, dále zelené pupeny listů a květů, rozličné bobule lesních plodů a jeřabin, ale také zahradní ovoce. Pěnkavy ozobávají jablka, hrušky, rybíz a švestky. Mláďata však rodiče krmí hmyzem.
Omlouvám se za kvalitu snímečků. Musela jsem použít zoom a ještě snímečky oříznout.

Rozkvetlý čaj

5. prosince 2010 v 16:30 | ema |  Moje foto s komentářem
     Nevím, možná to znáte, možná ne. Kvetoucí čaj. Já jsem to viděla asi před dvěma lety poprvé. Jsou to takové malé kuličky a když tu kuličku vhodíte do skleněné nádoby, zalijete horkou vodu, kulička vám před očima vykvete. Jde o zelený čaj s různými příchutěmi (např. jasmín).
čaj
     Já jsem to tenkrát pořídila jako dárek pod stromeček. V sáčku bylo 5 kuliček, tak jsem 2 dala mamce, 2 sestře a ještě zbylo na mě.

Přeji všem pěkný a pohodový zbytek druhé adventní neděle.

Červenka obecná

3. prosince 2010 v 22:43 | Ema |  Ptáci
Letos poprvé jsem u nás na krmítku viděla červenku obecnou. Několik dní jsem se ji pokoušela vyfotit tak, aby bylo k poznání, že jde o červenku. Teprve dnes se mi to jakžtakž povedlo.

Nejprve pokus o vyfocení na velkém krmítku v zahradě. Zachytila jsem ji při odletu, ale není k poznání, že jde o červenku.

Pak se mi ji podařilo vyfotit na přístřešku pro vozík. Tady už je vidět typická červená náprsenka.

A tady už zase odlétá.

Asi nejlépe je vidět na jablůňce. Nad ní se dívá dolů pěnkava.
Červenka obecná - menší než vrabec (délka 12,5 - 14 cm), vrch těla je olivově hnědý, spodina světlejší s nápadnou rezavočervenou náprsenkou. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladým ptákům chybí červená náprsenka, na těle mají nevýrazné skvrnění a mají nápadně velké tmavé oči.
Obývá vlhké listnaté a smíšené lesy s hustým podrostem, parky, křovinné zahrady, s oblibou žije v blízkosti vody. Je částečně tažná.
Hnízdí 2x do roka. Hnízdo staví pouze samička a pouze samička také sedí na vejcích. Sameček ji po celou dobu krmí (krmí ji i při toku). Když mláďata opouštějí hnízdo, nemají ještě červenou hruď.
Červenky hledají na zemi hmyz, pavouky, žížaly a plže. Na podzim zobají i bobule a v zimě se často objevují na krmítkách, kde ocení měkkou potravu.
Samečkové zpívají od poloviny ledna do poloviny června především brzy ráno. Zpívají i večer dlouho do soumraku. Jejich písnička zní perlivě a snivě a patří k vůbec nejkrásnějším ptačím písním. Za tichých a teplých podzimních večerů, kdy už neslyšíme žádného jiného ptáka, začínají samečkové zase zpívat a vymezují si tak staré či nové hranice svých okrsků.

Do Chotělic a zpět

2. prosince 2010 v 22:44 | ema |  Moje foto s komentářem
      Po včerejším a celonočním sněžení u nás je cca 20 cm sněhu, někde je naváto až 0,5 m. Kolem poledne teploměr ukazoval -7°C. Protože se udělalo hezky, vyrazili jsme s Filipem na vycházku. K přecházení přes lávku jsem nedostala odvahu, tak jsme museli zvolit jinou trasu.
      Šli jsme přes louku podél Cidliny, která ještě není zamrzlá, přestože se i denní teploty pohybují pod bodem mrazu.
Cidlina

     Po louce jsme sněhem doškobrtali do Chotělic. Chaloupky už jsou zazimované ...
chaloupka
  
 ... u starého mlýna sice mají krmítko, ale tentokrát ptáčkové nasypáno neměli.
mlýn


     V téhle zahradě zůstala na jabloni spousta červených jablíček. Když jsme přicházeli, hodoval na nich drozd, ale nestihla jsem ho vyfotit. Odletěl dřív, než se mi otevřel foťák!
jablíčka

     Cestou z Chotělic jsme šli po bývalé trati, říkalo se jí Veselačka, protože tudy projížděl vlak do Vysokého Veselí (zrušili ji v roce 1975). Ale to už jsem musela snímečky pořizovala kamerou, protože ve foťáku došla baterie. Nejsou sice tak kvalitní, ale dají se pořizovat záběry z větší dálky. I když zámeček, který znáte z minula byl od nás vzdálený jen přes pole.
zámek

     Zašli jsme se mrknout i k chotělskému rybníku, kde se mi podařilo vyfotit volavky na zamrzlém rybníku.
volavky na ledu

     Doma jsem ještě vyfotila sýkorky na krmítku.
sýkorky
     Do Chotělic chodím ráda. Je to taková klidná ves. Hlavní silnice vede jen jejím okrajem.  Ve vsi je spousta chaloupek a romantických zákoutí. Vloni v zimě jsem na našich toulkách pořídila pár snímečků, na které se můžete mrknout na těchto odkazech: http://ema70.rajce.idnes.cz/na_vychazce_ze_Smidar_do_Chotelic_a_zpet,_11._1._2010/
Kliknutím na snímeček se zvětší.