Červenec 2011

Žlutice

30. července 2011 v 21:12 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Při našich toulkách po vlastech českých jsme cestou z Chyše navštívili Žlutice. Malé městečko ležící na středním toku malebné říčky Střely sevřené kopci Dlouhý vrch, Hlínovec a Nevděk v blízkém sousedství majestátního vrchu Vladaře bylo založeno pány z Rýzmburku někdy v letech 1253 - 78. První písemná zmínka však pochází již z roku 1186, kdy byly zřejmě jako důležitá stranice na obchodní cestě z Prahy do Chebu majetkem kladrubského kláštera. Město si od svého založení uchovalo středověkou urbanistickou šachovnicovou strukturu. Dominuje mu náměstí s barokním sloupem Nejsvětější Trojice, dílo žlutického sochaře O. J. Wendy z let 1701 - 1704.

Významnou památkou z doby gotické je chrám sv. Petra a Pavla v dolní části náměstí, založený ve 14. století, který patří k nejcennějším stavebním památkám Karlovarska.

V horní části historického jádra se nacházejí zbytky někdejšího pozdně gotického hradu a pozdějšího barokního zámku Kokořovců z r. 1680. Zámek bohužel při rozsáhlém požáru r. 1761 vyhořel. Dochovala se jen zámecká brána.
Pod historickým jádrem města se nacházejí gotické sklepy a chodby, často až ve třech podlažích. Přístupná je jen malá část.
Z doby největšího rozkvětu města, v polovině 16. století, pochází známý Žlutický kancionál (1558), jedno z nejkrásnějších děl iluminátorského umění té doby. Je to vzácný pergamenový foliant (63 x 40 x 16 cm, váha 28 kg)
obsahující na 471 foliích české utrakvistické liturgické texty ke mši svaté i další zpěvy s notami a pozoruhodnou malířskou výzdobou. Kancionál dala pořídit městská obec žlutická značným nákladem 283 kop grošů míšeňských, k nimž vrchnost přispěla 23 kopami, pro literátské bratrstvo. Majitel písmomalířské dílny v Praze Jan Táborský z Klokotské Hory, kde dílo vzniklo, ocenil její velkorysost. Písmo a notace pochází z ruky Vavřince Bílého. Iluminace jsou dílem významného malíře Fabiána Puléře z Ústí nad Labem. Zejména 16 miniatur v iniciálách a arabesky jsou vysoce hodnoceny. Nechybí znaky Žlutic a jednotlivých donátorů a cechů, výjevy ze Starého a Nového zákona i z života měšťanů (posvícení, porážka vola, nedělní odpočinek) ani vyobrazení osobností českých dějin sv. Václava, M. Jana Husa a Jeronýma Pražského (tyto dva v 17. stol. poničeny) i samotných donátorů z řad měšťanů a nižších šlechticů ve městě či v okolí žijících. (čerpáno z informačního letáku vydaného Městem Žlutice v. r. 2008)

Případné komentáře můžete zanechat i u starších příspěvků, na které jsou v článku odkazy.

Sex v trávě

27. července 2011 v 20:19 | Ema |  Hmyzáčci
Dlouho jsem váhala, mám-li uveřejnit tyto snímečky. Pak jsem se rozhodla, že je sem dám. Jsme nátury různé, někomu se nebudou pozdávat, jiný se rád podívá. K přírodě to patří.

Kněžice páskovaná

Vroubenka smrdutá

Slunéčko

Rýhonosec zelený

Páteříček červený

Páteříček žlutý

Šídélko

Listohlod

Hlemýžď

Pěkný večer, příjemnou dobrou noc a nezapomeňte, že dnes je středa ...... Mrkající Usmívající se

Motýlice obecná

25. července 2011 v 14:23 | Ema |  Hmyzáčci
Při našich toulkách k rybníku za Medřičí se mi podařio vyfotit párek jinak velmi plaché motýlice obecné.
Motýlice obecná (nebo také motýlice panská) - druh vážky z podřádu motýlic. Délka asi 50 mm, rozpětí křídel asi 70 mm. Vyskytuje se v bezprostředním okolí potoků a říček s čistou vodou. Je nápadná svým měňavým kovovým leskem a trhavým letem, kterým připomíná motýla. Samiček bývá obvykle méně než temě modrých samečků. Motýlice loví drobný letící hmyz. Při páření předvádějí zajímavý zásnubní let. Pozorování námluv samečka patří k nejhezčím zážitkům. Oplodněná samička zapichuje vajíčka do vodních rostlin v samcově teritoriu, přičemž se může i zcela ponořit pod vodu, kde vydrží až neuvěřitelných 123 minut.

Hukvaldy

22. července 2011 v 8:36 | Ema |  Toulky po naší vlasti
V podhůří Beskyd mezi Novým Jičínem a Frýdkem-Místkem leží obec Hukvaldy, rodiště skladatele Leoše Janáčka. V jeho rodném domě je umístěno muzeum. My jsme se vydali prohlédnout si zřiceninu gotického hradu, který v historii nikdy nebyl dobyt a je svoji rozlohou největší na Moravě.


Cesta ke hradu vedla velkou lesní oborou plnou kaštanů, dubů, jilmů, borovic a lip. Skupina sedmi buků byla vyhlášena památnými stromy, především kvůli kořenovému systému, který je v důsledku eroze obnažený.


Obora byla založena roku 1566 a kromě jiného zvířectva zde žije také stádo muflonů a daňků. Měli jsme štěstí a jednoho odvážného daňka jsme viděli.


V oboře najdeme i amfiteátr a bronzovou sochu Lišky Bystroušky, kterou L. Janáčkovi v roce 1959 u příležitosti prvního provedení stejnojmenné opery na Hukvaldech věnovali myslivci a lesníci ostravského kraje. Říká se, že tomu, kdo sáhne lišce na konec ocásku a něco si přeje, bude jeho přání určitě splněno.


Z hradní vyhlídky je unikátní výhled na celé pásmo Radhošťských a Moravskoslezských Beskyd.


Po vyčerpávajícím výstupu na hrad, prohlídce jeho rozlehlých prostor a sestupu lesní pěšinou zpět do obce jsme se zajeli občerstvit do nedalekého Dolního Sklenkova, do hospůdky U Zastávky. Tady se v malém rodinném pivovaru vaří vynikající kvasnicové hukvaldské pivo.

Něco k obědu

20. července 2011 v 7:02 | Ema |  Hmyzáčci
V neděli jsem volala manžela k obědu. Přišel nečekaně brzy. V ruce nesl starý otlučený plecháček a povídá: "Tady nesu něco k obědu." Nakoukla jsem, cože to v tom plecháčku má. Oči mi málem vypadly z důlků a žaludek poskočil!! V plecháčku se mrskali dva obrovští, nechutně hnusní červi.
Netušila jsem o čí larvy by mohlo jít. Zalezla jsem tedy na net a pátrala. Zjistila jsem, že to jsou larvy chrousta, ponravy. Líhnou se za 4 - 6 týdnů po nakladení vajíček. Jsou aktivní pouze na jaře a v létě, v zimních měsících přezimují 20 - 100 cm pod povrchem. V zemi žijí 3 - 4 roky (v chladnějším klimatu až 5 let), dokud nedorostou velikosti 4 - 5 cm. Pak se na podzim zakuklí a vylíhnou a na jaře vylézají dospělci. V 1. roce života larvy neškodí, živí se jen organickou hmotou a tlejícími složkami v půdě. Pak ale mohou způsobit značné škody na úrodě. Prokousávají se kořínky rostlin, často napadají obilniny a další zemědělské plodiny.
Jak jsem tak šmejdila po různých internetových stránkách, dočetla jsem se, že tato na pohled hnusná larva je vlastně velmi chutnou delikatesou bohatou na proteiny a chutná, jako jemné kuřecí masíčko. Pokrmy z ponrav a chroustů jedli naši předci nejen z hladu, ale i ti bohatí z rozmaru jako pochoutku.

My jsme k obědu vzali za vděk bramborovými knedlíky se zelím a uzeným masem a na larvách si pochutnaly ryby.

Rybízový zákusek

18. července 2011 v 11:05 | Ema |  Recepty, mňamky
Rybízu máme na zahradě ješt dost, tak jsem upekla perník s rybízem a rybízovou pěnou.

Základní recept na perník: 3 vejce, 250 g cukru, 1 sklenička oleje, 2 lžíce kakaa, 2 lžíce marmelády, 0,5 l mléka, 500 g polohrubé mouky, necelý pr. do pečiva, 1 pr. do perníku.
Suroviny smícháme, těsto vylijeme na vymaštěný a vysypaný plech s vyšším okrajem a pečeme na 175°C.

Já jsem ještě přidala 1 žloutek (bílek jsem si dala stranou na pěnu) a marmeládu jsem nahradila dvěmi hrstěmi omytého a očištěného rybízu. Kakaa jsem dala 1 lžíci. Mléka dávám dle potřeby.

Recept na rybízovou pěnu jsem našla na těchto stánkách.
PŘEJI VÁM DOBROU CHUŤ!

Brusinky

15. července 2011 v 23:38 | Ema |  Recepty, mňamky
Na zahrádkách nám dozrává ovoce, je tu čas sklízení, čas zavařování a dalšího zprcování úrody.
A co zkusit třeba falešné brusinky? Znáte je? Recept je jednoduchý.

1 kg červeného rybízu (očištěného, omytého) rozprostřeme na plech do trouby s vyšším okrajem, zasypeme ho 1 kg cukru a dáme zapékat do vyhřáté trouby. Pečeme cca 1 hodinu, el. trouba na 150 - 175°C. V průběhu pečení několikrát opatrně promícháme. Horké plníme do skleniček, ihned uzavřeme a otočíme dnem vzhůru.

Zkusila jsem rybíz nahradit jostou. Experiment se vydařil, "brusinky" jsou vynikající a nemají tolika zrníček, jako z rybízu.

Nedávno jsem koupila kompot z pravých brusinek a naše děti mi řekly, abych už je nekupovala, že jim nechutnají, že ty "naše" jsou mnohem lepší!


Pár plzeňských nej

13. července 2011 v 11:48 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Pokaždé, když otevřu Správce blogu, přečtu si, že jedním z nejčtenějších článků je ZOO Plzeň s botanickou zahradou a DynoPark. Je to jeden z nejstarších článků a moc mě váš zájem o něj těší. Trochu jsem ho upravila a přidala snímečky.
A když už je řeč o Plzni, nabízím malou procházku po městě s několika NEJ.

Velká synagoga je 3. největší na světě, druhá největší v Evropě a největší v ČR. Výstavba započala r. 1888 podle návrhu vídeňského architekta Fleischera a dokončena byla r. 1893. Vybudovaná je v maursko - románském slohu. Na počátku a na konci 2. světové války byl chrám značně poškozen a po roce 1948 sloužil jako skladiště. Poslední bohoslužba se zde konala v roce 1973. Židovská komunita neměla dostatek finančních prostředků, v důsledku čehož synagoga léta chátrala. Po roce 1989 byla zahájena rozsáhlá a nákladná rekonstrukce díky příspěvku z Ministerstva kultury České republiky. Při příležitosti židovského svátku Tu BiŠvat byla synagóga otevřena pro veřejnost 11. 2. 1998. Velkolepá stavba dnes slouží jako koncertní a výstavní sál.

Chrám sv. Bartoloměje na náměstí Republiky se začal stavět po roce 1295 a byl dostavěn počátkem 16. století. Věž katedrály je se svou výškou 102, 6 m nejvyšší chrámovou věží v Čechách. Na jedné z jeho venkovních mříží je ohmataný andělíček a k němu se váže legenda o andělíčkovi pro štěstí. Pověst praví, že jeho zázračné účinky se tradují od doby, kdy se tam ženil plzeňský kat. Do kostela tehdy nesměl, a proto jej u oltáře zastoupil přítel. Kat se v době vyřčeného manželského slibu modlil u zadního vnějšího oltáře chrámu. Po skončení modlitby se zvedl a při vstávání se zachytil andělíčka vykovaného na mříži. Legendu o kouzlu přinášejícím po dotyku štěstí pak roznesly po okolí spolehlivě plzeňské drbny.

Na náměstí Republiky stoji i historická radnice. Je to renesanční klenot postavený podle plánů italského stavitele Giovanniho de Statia v letech 1554 - 1559.

V podzemí hotelu Central (na náměstí Republiky) se nachází muzeum strašidel.

Plzeň, ležící na soutoku řek Radbuza, Úhlava, Úslava a Mže, je 4. největší město v ČR.

Snadno a rychle

11. července 2011 v 23:38 | Ema |  Recepty, mňamky
V nějakém časopise jsem vyštrachala recept na tvarohové koblížky. Vypadaly báječně, tak jsem je vyzkoušela.

Připravíme si: 250 g měkkého tvarohu, 250 g hrubé mouky, 1 lžičku pr. do pečiva, 2 vejce, 1 lžíci cukru, 1/2 lžičky soli, olej na smažení.
Na zdobení: pikantní džem, šlehaný tvaroh, šlehaná smetana, moučkový cukr.
Těsto připravíme promícháním tvarohu s vejci, cukrem, solí a moukou. Raději použijeme tvaroh balený do kostky, jinak většinou musíme zvýšit množství mouky, aby se daly tvořit malé koblížky. Koblížky necháme asi 15 minut odpočinout. Pak je klademe do rozehřátého oleje a smažíme z obou stran dočervena. Zdobíme je džemem a šlehaným tvarohem nebo smetanou, sypeme moučkovým cukrem.
Z uvedeného množství bylo asi 20 ks koblížků, po kterých se jen zaprášilo.

DOBROU CHUŤ!

Muzeum panenek a medvídků

9. července 2011 v 6:51 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Náše středeční dámské výletování návštěvou Trosek neskončilo. V plánu jsme měly ještě muzeum panenek a medvídků v nedalekých Troskovicích.
Protože Troskovice leží jen asi 1,5 km od parkoviště pod Troskami, rozhodly jsme se dojít do obce pěšky. Cesta vedla po úzké, ale velmi frekventované silnici. Málem jsme nestačily uskakovat před auty a cyklisty. Do cíle jsme došly bez újmy
a to, co jsme viděly nám bralo dech! Na ploše 300m2 expozice čítající přes 1000 exponátů představující vývoj panenek a medvídků od roku 1840 po současnost.
A to je jen kapka v moři toho, co je zde k vidění. Obdivovat a prohlížet můžeme kočárky (např. kočárek zhotovený pro arabského šejka), dcery K. Gotta, ukázku panenek s jakými si hrají děti v Číně, Rusku či v Mexiku, A. Einsteina, medvídka Kukyho, panenky hadrové, porcelánové, celuloidové, ... Neubráníme se výkřikům "Jééé, to je moje Johana!" či "Podívej, se stejným medvědem jsem spávala a v takovém kočárku mě naši vozili!" Takto se vozil náš syn (a pak i dcera) v košatině. Snímek vpravo je z roku 1992.
Prohlédnout si můžeme nejen kočárky, panenky a medvídky, ale i nábyteček a různé doplňky. Je zde i ukázka opravy a výroby panenek. Některé exponáty jsou opravdové skvosty a unikáty.
Fotit se smělo jen v jediné místnosti. Přiznám se, že jsme si s Oli nedovolily potaji vyfotit ani 'Ň'! Ale na těchto stránkách se můžete dozvědět více informací a zajímavostí, prohlédnout si fotogalerii.

Všechny jsme byly naprosto nadšené!! Byly jsme jak Alenka v říši divů!!

Trosky a šermíři

7. července 2011 v 0:45 | Ema |  Toulky po naší vlasti
V pondělí bylo u nás ošklivo, že by psa nevyhnal, zima, že jsme dokonce museli trochu přitopit. A dnes se krásně vyčasilo, sluníčko svítilo, .... S Oli jsme neodolaly a vyrazily na výlet opět pouze v dámském složní. Cílem naší cesty byly Trosky, nedaleká obec Troskovice a Rovensko pod Troskami.

Po vystoupání od parkoviště ke zřícenině se nám naskytl krásný výhled do okolí. Na zámek Hrubá Skála, v pozadí Ještěd.

Na prvním nádvoří měli svoji malou ukázku sokolníci. Mimo těchto dvou krasavců ještě dvě káně.

Na druhém nádvoří jsme se mohly rozhodnout. Půjdeme nejprve na Pannu nebo na Babu? Vyhrála Panna.
Výhled z Panny na Babu

a do okolí.

Po malé posilňovací pauzičce jsme se po překonání 158 dřevěných schodů dostaly na věž Baba. Díky postavení sluníčka je věž Panna černá.
O historii zříceniny se dočtete na těchto stránkách.

A ještě pohled od Troskovic


Na hrad přijeli kejklíři.
Vlastně ne kejklíři, ale skupina historického šermu Buhurt. Během cesty na vybraných hradech a zámcích nabízí divákům ke shlédnutí šermířsko - divadelní hru Blázen Ferrarský. Hra je ukázkou středověkého a raně renesančního divadla. Opírá se o původní produkce nejen formou a obsahem, ale i rekonstrukcí kostýmů, scény a hereckého výrazu.


Obsah hry:
Hra plná lásky, intrik, nečekaných zvratů i zuřivých soubojů. S italskou smyslností vyráví milostný příběh, který se odehrává na počátku 15. století ve městě Ferrara.
Mladý markýz se vášnivě zamiluje do krásné ferrarské měšťanky Růže z Jericha. Ta je však zaslíbena jinému, a tak se oba sokové vyzvou na souboj, který bude stát jednoho z nich život. Na přípravu a urovnání svých světských záležitostí mají jeden měsíc. Každý se s nadcházejícím bojem vyrovnává po svém. Ani Růže z Jericha nezahálí. Je ochotna udělat cokoli, aby svého milence ochránila před smrtí ...
(čerpáno z programu hry)
A jak vše doopravdy dopadlo? Přijeďtě se podívat do Českého ráje 7. a 8. 7 na hrad Kost a 9. 7. na Trosky.

A příště se podíváme do Troskovic.

Pozvánka na výlet - Hradec nad Moravicí

2. července 2011 v 17:16 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Pojďme společně navštívit pohádkově kásný zámek Hradec nad Moravicí. Je tvořený komplexem Bílého a Červeného zámku s přilehlým rozsáhlým parkem. Celý areál je svoji rozlohou největší v Moravskoslezském kraji.
Rozkládá se na dlouhé jazykovité ostrožně se strmými, místy skalnatými srázy. První zmínky o osídlení jsou datovány cca 3.000 až 2.700 let př. n. l. Na sklonku 8. století př. n. l. se na ostrohu usídlili Slované. Knížecí hrad Přemyslovců z poloviny 11. století přebudoval o 2 století později český král Přemysl Otakar II. na výstavný hrad chráněný důmyslným systémem opevnění. Roku 1581 získal sídlo do dědičného majetku Kašpar Pruskovský z Pruskova. Ten zahájil renesanční přestavbu stále ještě středověkého hradu na pohodlný zámek (tzv. Bílý zámek) s okrasnou zahradou a lesoparkem.
Roku 1778 přešlo hradecké panství do rukou knížat Lichnovských z Voštic, kteří se tu v šesti generacích střídali až do roku 1945. Ti po roce 1796 adaptovali zámek v empírovém slohu. Poslední velká přestavba datovaná od roku 1861 je spojena se jménem Karla Marii Lichnovského a nese se v duchu pseudogotiky. Protože si Lichnovští i po vzniku Československa podrželi německé státní občanství, byl jim majetek konfiskován dekrety prezidenta Beneše. Zámek byl r. 1949 zpřístupněn veřejnosti. Není bez zajímavosti, že manželé Karel Maxmilián a Mechtilda Lichnovští byli první majitelé zámku, kteří umožnili počátkem 20. století veřejnosti prohlídky své rezidence; zámek byl přístupný v neděli dopoledne za doprovodu kustoda.
V letech 1884 až 1891 byla zbudována Bílá věž. Tvůrcem a realizátorem je architekt F. Händel z Výmaru.


Červený zámek měl původně funkci stájí, vozoven, koníren, kovárny. Areál tvořící samostatný a velmi atraktivní architektonický celek, předsazený před staré zámecké sídlo (Bílý zámek) a současně jej svou hradbou se vstupní branou chránící, je inspirovaný hrady německého středověku. Výstavba byla dokončena r. 1895. Koncem 50. let 20. století došlo k opravě vybombardovaného Červeného zámku a byl v něm zahájen provoz hotelu, restaurace a velkého koncertního sálu.
Prohlídková trasa přepychově zařízenými salony



















mimo jiné připomíná i pobyty L. van Beethovena, jehož busty si můžeme povšimnout na nádvoří Červeného zámku, a F. Liszta.
Dalšími významnými hosty zde byli např. N. Paganini, J. Mánes, W. A. Mozart. O zámku a významných hudebních hostech, především L. van Beethovenovi, krásně vyprávi Ladislav Smoljak v pořadu Hudební toulky. Video s pořadem si můžete přehrát ZDE.
Roku 1279 se tady jako na svém věnném majetku usídlila česká královna Kunhuta, mladá vdova po Přemyslu Otakaru II. Po manželově tragické smrti na Moravském poli vedla na Hradci vdovský dvůr a prožila zde snad romantickou historii s bývalým soupeřem svého muže, Závišem z Falkenštejna, s nímž se v listině z r. 1281 setkáváme jako s hradeckým purkrabím. Na Hradci se Kunhuta stala Závišovou manželkou a narodil se jim zde syn Jan.