Září 2011

Z háčkovaných motivků

30. září 2011 v 0:15 | Ema |  Ruční práce a tvoření
Po pauze zapříčiněné náhlým "onemocněním" našeho stařičkého PC jsem opět tu. "Onemocnění" naštěstí nebylo vážné, problém byl skloubit časové možnosti moje a našeho servismena. Máme to k němu trochu z ruky, tak se vždycky snaží mi PC dát do chodu na počkání.
Všem moc děkuji za komentíky, které jste mi tu zanechaly. Vaše článečky, které jsem zmeškala určitě projdu, pročtu a prohlédnu.

Počítač nefunkční, v telce pogram veskrze žádný kloudný, tak jsem se věnovala háčkování. Neodolala jsem pokušitelkám a vyzkoušela motivky.
Tady je ve fázi sešívání povlak na polštář. Motivky mají rozměr 20 x 20 cm. Předlohu jsem našla ve starém časopise Ateliér květen. Ale mohu na něm pracovat jen za denního světla, při umělém světle na to nějak hůř vidím.

Ze stejného časopisu jsem si před pár lety uháčkovala ubrousek na stůl. Také z motivků.

A teď jsem se pustila do háčkování povlaku na polštář z malých a velmi jednoduchých motivků. Ty mohu háčkovat i večer při umělém osvětlení. Mrkající Smějící se

Přidávám předlohu na háčkovaný motivek.
Přeji vám krásný sluníčkový dník. Usmívající se Usmívající se

Viděno na louce

22. září 2011 v 12:23 | Ema |  Moje foto s komentářem
Včera mě Filip vytáhl na vycházku. Byl tak neodbytný, pořád poštěkával, že mi nic jiného nezbývalo. Pravda, moc se mi nechtělo, protože počasí bylo zakaboněné a já ani nedoufala, že pořídím nějaké snímečky. Něco málo jsem přece jen cvakla.
Našla jsem žampión. Ale nevzala jsem ho, protože se mi zdál nějaký podívný. V tom vlhku jakoby chytal plíseň. Kousek dál jsem našla bratříčky, a to už jsem byla na pochybách, jsou-li to opravdu žampióny. A když jsem po pár krocích viděla celý lívanec, bylo jasné, že mňamka ze žamponů nebude.

Jak tak chodím a okukuji, vidím brouka. Říkám si, tak toho ve své sbírce, holka, ještě nemáš. Po pár krocích vidím páreček v té nejintimnější chvílí. Mám já to ale kliku!Překvapený Smějící se O jakého brouka ale jde, to jsem ještě nevyštrachala. Snad nějaký druh mandelinky.

Ocúny už u nás kvetou od poloviny srpna. Vždycky je to ale neklamné znamení, že přichází podzim.

A kousek podzimu jsem si také přinesla domů.

Přeji vám pěkný poslední letní den. Usmívající se

Pustevny - Tanečnice - Kněhyně - Radegast, přehrada Horní Bečva

16. září 2011 v 21:24 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Opět se vracím k našemu dovolenkovému výletování. Byl krásný letní den, teploměr atakoval třicítku a my se vydali na Pustevny. Nevyužili jsme lanovky z Trojačky, ale přes Bečvy jsme dojeli autem až na Pustevny.


Zašli jsme do útulny, abychom si pochutnali na výborné valašské kyselici. Ale hlavně, aby ségra, která tam nikdy nebyla, viděla, jak to vypadá uvnitř. Útulny jsou vybudované podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče,

na výzdobě interiérů se podílel malíř Mikoláš Aleš.

Pak jsme se vydali opačným směrem, než většina turistů. Ti směřovali k soše boha Radegasta a na Radhošť. My se vydali na Tanečnici (1084 m). Po krátkem, nepřiliš náročném stoupání jsme došli na vrchol.

Takto pojmenovaných vrchů a kopců najdeme v Beskydech několik a vždy se k němu váže několik pověstí. Jedna z pověstí, která se váže k tomuto vrchu vypráví O líné Barce.
Daleko proti proudu času, kdy na horách ještě rostly pralesy a v nich žila divoká zvěř, přišli do těchto končin první lidé. Káceli lesy, kypřili půdu a stavěli koliby. Všichni pilně pracovali, jenom Barka, nejkrásnější děvče, lenošila. Kmet rodu se starostlivě tázal, zdali není churavá. Tu přikázal dvěma mužům, aby ji sledovali. Barka každou noc vyběhla do lesa a tam uprostřed věkovitých stromů tančila v měsíčním světle kolem modřínů. Tak to šlo pořád, Barka s ničím nepomohla, ovce nepodojila, s úklidem nepomohla, jenom tančit se jí chtělo. Samotný Radegast, bůh tohoto karaje, se rozhodl, že Barku potrestá. Když zase jednou tančila, najednou se jí nohy začaly pohybovat pomaleji a pomaleji, až ji přestaly poslouchat. S hrůzou hleděla, jak začíná vrůstat do skály, celé tělo jí zkamenělo, celá se měnila a už si ani nebyla podobná. V pastevecké osadě ráno marně sháněli Barku. Šli ji hledat na palouk, na kterém vždycky tančila. Ani tam ji nenašli. Přes noc na tom místě vyrostla velká hora. Její svahy spadaly jako záhyby dívčiných sukní a celá hora měla podobu zkamenělé tanečnice. Lidé pochopili, že Radegast proměnil lenošnou Barku v horu. A nazvali tu novou horu Tanečnicí.

Jiná pověst vypráví O nešťastnících na Tanečnici.
Naši pohanští předkové se velmi štítili mrtvol sebevrahů, proto je nepohřbívali v dědinách, nýbrž je vyváželi na vrchol Tanečnice, nechávajíce je tam i s povozem napospas dravé zvěři.

A do třetice pověst O čarodějnicích na Tanečnici.
Za dob křesťanských se slavnostní a veselé noci proměnily v noci čarodějné. O filipojakubské noci slétaly se na Tanečnici čarodějnice z celého kraje - přijížděly na pometlech, ohřeblech a ty nejstarší v dížích. O jejich ďábelských rejích a divokých tancích si lidé vyprávěli mnoho příběhů, jen nikdo nebyl jejich tancům přítomen. Lidé se o tomto večeru Tanečnici vyhýbali i prostým pohledem, natož aby se šli přesvědčit, zdali je to, co slyšeli vyprávět již od svých předků, pravda.

Na dnešní Tančnici již bohužl lepé děvy nekřepčí ani zde neukládají sebevrahy. Jen mnohý z kolemjdoucích pro štěstí navrší kámen na jednu z četných mohyl a doufá, že nevyslovené přání mu bohové splní. Ani my jsme neodolali a mohylu jsme si navršili.Usmívající se

Sešli jsme z Tanečnice a další naše cesta vedla strmým stoupáním po úzké kamenité cestě na Kněhyni.

Cestou se nám otevřelo několik výhledů do kraje.

Na Pustevny (v popředí), na hotel Radhošť a kapli Cyrila a Metoděje na Radhošti (v pozadí).

Cesta však byla velmi náročná, počasí velmi horké, tak jsme výstup na Kněhyni vzdali a vrátili se zpět na Pustevny.

Po krátkém odpočinku nad kávou a lopaťákem (= valašský koláč) nám to přece jen nedalo a vypravili jsme se k soše boha Radegasta. Od rozhledny Cyrilka je krásný pohled na Pustevny.

Cestou k soše Radegasta se můžeme pokochat výhledy do kraje.

A to je on. Pohanský bůh Slovanů Radegast.

Autorem sochy (i sousoší Cyrila a Metoděje na Radhošti) je Albín Polášek. Sochu vytvořil r. 1929 v Americe a na vlastní náklady ji nechal dopravit k nám. Legenda mluví o tom, že socha mluvila a věštila budoucnost, o tom, že se tu prováděly magické obřady, hlavně v době letního slunovratu, nebo o tom, že tu ještě v 19. století pochovávali sebevrahy ze širokého okolí.

Cestou z Pusteven jsme se si udělali krátkou zastávku u malé přehrady v Horní Bečvě.

Všiměte si stavby uprostřed snímečku. To je hotel DUO, kde si užívala chvíle odpočinku Maruška - Fukčárinka.Usmívající se


Přeji vám pohodový víkend. Usmívající se

Chovatelská výstava, Fišerův Bydžov

12. září 2011 v 12:19 | Ema |  Moje foto s komentářem
V sobotu jsme zavítali na dvě akce. Tou první byla tradiční chovatelský výstava. A slovo tradiční, je tady naprosto na místě. Koná se u nás každoročně, co moje paměť sahá. Na výstavu jsme chodily už jako děti školou povinné. Vždy v pátek před zahájením výstavy jsme si ji prošli nejprve my, žáci základní a mateřské školy.
Akce probíhá v prostorách zámku. Ale spíš se doptáte na starou školu. Do roku 1963 zde totiž byla měšťanka.
A co je zde k vidění? Vlastně i ke koupi, protože většina vystavovaných exponátů je prodejných. Na nádvoří a v parku jsou umístěny klece s husami, kachnami, slepicemi a kohouty,



s holuby



a další drobné zvířectvo. Jsou zde i stánky s různým sortimentem. Včelařské produkty, potřeby pro zahrádkáře a chovatele, krmivo, kytičky, ...

Je možné zakoupit si tombolu a vyhrát např. živého kohouta, holuba, husokachnu, akvarijní rybičky, lízátko, obojek, ... nebo vůbec nic.Mrkající Smějící se Pro děti jsou připraveny různé soutěže a atrakce. Letos např. projížďka na koni.

V budově jsou umístěny klece s králíky,

exotickým ptactvem, terária s ještěrkami a hady, akvrijní rybičky,

kaktusy, ovoce, zelenina, ...


Smozřejmostí je možnost posedět uvnitř i venku a občerstvit se. Připraveny jsou rybí speciality (kapr na zelenině, kapr po mlynářsku a klasický řízek S vyplazeným jazykem Usmívající se), vepřové hody a grilovné klobásky. Nechybí pivo, limo, káva i něco ostřejšího.


Další akcí byl Fišerův Bydžov. Festival dechových orchestrů konaný v parku U Svaté Tojice v nedalekém Novém Bydžově. Dopoledne zde vystoupily orchestry ZUŠ v Novém Bydžově a Chlumci nad Cidlinou a mažoretky. Odpoledne se pak vystřídaly Bydžovská šestka, Májovanka z Libčan (sólistou je zde mimo jiné i můj synovec Jeník Usmívající se), Pražští muzikanti Milana Bašty a na závěr Slovácká krojovaná hudba Vlčnovjanka.
Snímečky bohužel z této akce nemám, protože jsem si během zrychleného přesunu nestihla dobít baterii ve foťáku.Zamračený
Možná bude mít nějaký snímeček na svém blogu Ivča (http://iva221.blog.cz/). Pokud ovšem je příznivec dechové muziky a nevyrazili s manželem na chalouku či výlet novým autíčkem.Usmívající se

Javoříčské jeskyně

8. září 2011 v 23:36 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Vloni jsme navštívili krásné Mladečské jeskyně (po kliknutí článeček, snímečky, pověsti), letos to byly ještě krásnější Javoříčské jeskyně, které jsou od Mladečských vzdálené cca 12 km. Jeskyně byly naším třetím zastavením cestou do Mořkova.
Vstup do jeskyní, pokladna a krámek se suvenýry.

Podzemní systém Javoříčských jeskyní vytváří komplikovaný komplex chodeb, dómů a propastí. V současné době jsou známy asi 4 km chodeb, z nichž 788 m je zpřístupněno pro veřejnost. Jeskynní systém je vyjmečný nejen svými rozměry, ale i mohutností a bohatostí krápníkové výzdoby. Velkolepé vstupní prosotry vrcholí Dómem Gigantů s mohutnými pagodami stalagmitů, girlandami stalaktitů a barevnými sintrovými vodopády na stěnách.


Kromě nejběžnějších typů krápníkové výzdoby je zde bohatý výskyt tzv. heliklitů, které rostou proti zákonům gravitace. Dominantou je též přes 2 metry vysoká záclona.

Veřejnosti nepřístupné nižší patro tvoří složitý labyrint chodeb propojených propastmi, upadající do hloubky až 60 m.
Jeskyně vznikly v devonských vápencích Javoříčského krasu v severní části Drahanské vrchoviny. Na tvorbě se podílel potok Špraněk. Některé partie byly známy od nepaměti, značná část byla objevena r. 1938 pracovní skupinou Viléma Švece.

A to bylo naše poslední zastavení. Přestože jsme měli ještě naplánovanou Náměšť na Hané a Čechy pod Kosířem, čas neúprosně běžel a my měli před sebou ještě víc než 100 km do cíle.

Lišaj vrbkový - housenka

6. září 2011 v 20:02 | Ema |  Hmyzáčci
"Vy nás ale zásobujete, pane Karfík!" ... Tahle hláška z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje mě napadla, když se manžel v sobotu přihnal s dalším svým úlovkem.

Na tomto snímečku je trochu vidět osten na zadečku.

Všiměte si, jak se jí nápadně protáhla hlavička. Trochu mi připomíná tlamičku malého krokodýla.

Šla jsem šmejdit na net a zjistila jsem, že se jedná o housenku lišaje vrbkového (po kliknutí se zobrazí foto). Snad budu mít při svých toulkách štěstí a narazím i na toho krásného nočního motýla. Usmívající se

Pohádkový hrad Bouzov a rytíři na koních

3. září 2011 v 22:56 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Dalším naším zastavením byl pohádkový hrad Bouzov, ráj filmařů. Natáčela se zde např. pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Princezna Fanthagiro, pokračování seriálu Arabela, komedie Kopretiny pro zámeckou paní nebo německý film Napola.
Hrad ukrytý mezi vrcholky Bouzovské pahorkatiny byl ve své dnešní podobě vybudován na přelomu 19. a 20. století. Měl vzbudit zdání, že jde o stavbu, která obsahuje typické znaky středověké hradní architektury. Tento záměr se zcela zdařil a my dnes žasneme nejen nad dokonalým dílem tehdejších umělců a řemeslníků, ale i nad materiální obětí, kterou stavitel svému dílu přinesl. O historii hradu se rozepisovat nebudu, pěkně je to napsané ZDE.

Ložnice velmistra řádu německých rytířů upoutá pozornost barokním nábytkem a brokátovými tapetami na stěnách, zhotovenými podle původního vzoru.

Sloupová síň s kamenným točitým sloupem, který podpírá novogotickou klenbu, je jednou z typických ukázek různorodosti uměleckých slohů použitých při přestavbě hradu.

Pohled na hrad z hradního příkopu. Pohled neobvyklý, protože do hradního příkopu se běžně návštěvník nedostane. My jsme tu možnost měli.

Právě v hradním příkopu skupina Ordo Kromen předvedla malou ukázku rytířskeho umění a soubojů na koních (hlavní rytířský turnaj se uskutečnil později v parku u hradu). Zajímavé povídání o používaných zbraních a výcviku koní, zajímavá podívaná, jednoduchý, ale nápaditý příběh (souboj dvou šlechticů o pozemek), humor a veselé dialogy, kladný a záporný hrdina, spravedlnost nebyla slepá a dobro zvítězilo nad zlem.Usmívající se
Který hrdina je kladný a který padouch jistě poznáte.Mrkající

Mezi diváky vybraná dívka dostala na hlavu rytířskou přilbu a temný rytíř Olaf von Langobard jí měl dřevcem přilbici sundat. Na snímečku je vidět, že se to povedlo a rytíř získal bod.

Souboj s dřevci. Rytíř Richard byl z koně sražen, bod získal opět rytíř Olaf.

Souboj s mečem.

Ze zvědavosti jsem nakoukla na stránky skupiny Ordo Kromen a zjistila jsem, že dřív se jmenovali Haradlos. Zalovila jsem v našich albech a zjistila, že v roce 1999 jsme je viděli na hradě Kost. I tenkrát to byla strhující podívaná. Mrkněte do jejich fotogalerie a až někde uvidíte pozvánku na jejich vystoupení, určitě se jděte podívat.Usmívající se