Červen 2012

Štramberk

27. června 2012 v 15:41 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Sáhla jsem do svého archivu snímečků a zvu vás na Moravu, do předhůří Beskyd. Navštívíme horské městečko v centru Štramberské vrchoviny na svazích Zámeckého kopce, Kotouče, Bílé hory, Libotínských vrchů a Červeného kamene, městečko Štramberk, pro svou malebnost zvané "Moravský Betlém".
Městečko založil 4. 12. 1359 syn českého krále Jana Lucemburského a české královny Elišky Přemyslovny, moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský, mladší bratr římského císaře a českého krále Karla IV.
Dominantou města je gotická válcová věž zvaná Trúba, která je upravena jako rozhledna. Abychom se mohli pokochat nádherným výhledem do širokého okolí, musíme vystoupat po 159 schodech.

Jaroňkova ulička (zvaná štramberská "Zlatá ulička") pod hradem je provoněná medem a perníkovým kořením. V Perníkovce se pečou pověstné Štramberské uši.

Unikátní je i množství dochovaných valašských roubených stavení z 18. a 19. století.
Navštívit můžeme nejen Muzeum Novojičínska (je umístěno v pozdněbarokním šenkovním domě),

ale také muzeum malíře Zdeňka Buriana (je umístěno v jedné z nejstarších městských budov, která je zachycena již na pohledu z r. 1722 a od r. 1822 sloužila jako masné krámy; jako Burianovo muzeum od r. 1992), nezapomeneme ochutnat štramberské pivo nebo si rovnou dopřejeme pivní lázeň v Lašských pivních kúpelích.

Měšťanské domy kolem svažitého náměstí dal markrabě Jan obehnat hradbami, z větší části dochované dodnes. Protože počet obyvatel neustále vzrůstal, vzniklo během staletí malebné předměstí většinou z roubených stavení terasovitě nakupených na skalnatých stráních. S osídlováním předměstí valašskými pastevci na konci 15. stol. začal nový způsob výstavby domů valašského typu. Horní a Dolní Bašta tvoří nejzachovalejší a nejcennější část městské památkové rezervace.


Stoupáme-li z Národního sadu po stezce na Kotouč, zavede nás k jeskyni Šipka. Je to světoznámé archeologické místo - r. 1880 zde gymnaziální profesor Maška našel čelist neandrtálského dítěte.

Ze Štramberka si ještě vyšlápneme na Bílou horu. Na jejim vrcholu stojí věž - rozhledna, která svým tvarem připomíná šroubovici DNA. I odsud je překrásný výhled do kraje (Beskydy, Jeseníky, Oderské vrchy). K rozhledně vede od sochy Panny Marie na konci Bělohorské uličky spirálovitá Sluneční stezka lemovaná 12 znameními zvěrokruhu.

Dalši foto zde. Projít se Štramberkem můžete i s Václavem Žmolíkem ZDE nebo s Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem ZDE .

Štramberské uši - pečivo zatočené do tvaru lidských uší se zde vyrábí podle tradičního receptu již více než 750 let. A to na počest vítězství štramberských nad krvelačnými Tatary. A proč právě uši? O tom si přečtěte pověst, jak ji zapsala paní učitelka starojické školy Ludmila Šnajdrová před více než 40ti lety.
O TATARECH NA ŠTRAMBERKU
Roku 1241 valila se z východní Asie na nízkých asijských koních mocná armáda šikmookých Tatarů pod vedením velkého Džingischána. Zmocnila se Ruska, povalila Polsko a údolím Odry hrnula se do našich krajů. Daleko před nimi se nesla pověst o jejich ukrutnostech, zejména o tom, jak bezbranným lidem vylupují oči, uřezávají jazyk a uši. Lidé utíkali před nimi do lesů a do hor, aby si zachránili holý život.
Obyvatelé, nejen ze Štramberka, ale též ze širokého okolí hledali útočiště na kopci Kotouč u Štramberka, kde se ohradili a statečně se bránili.
V noci před Nanebevstoupením Páně 8. května léta 1241, když již umdlévali, zatáhly husté mraky nebe a záhy se dostavila silná bouře. Potok se rozvodnil a voda z něho zaplavila celý mongolský tábor, který byl rozložen pod kopcem. Obránci Kotouče, aby zvýšili její účinek, rozkopali hráze velkého rybníka v sousední obci Ženklavě. Proudem valila se voda do tatarského ležení a toto promělnila v divoké jezero. Nastal nepopsatelný zmatek, v němž hynuli stovky lidí i dobytka. V divokém nepořádku utekli tataři z místa hrůzy směrem ke Starému Jičínu, takže ráno nebylo po nich ani slechu.
Lidé uvěřili, že byli zachráněni vyšší mocí, a tak na památku tohoto vítězství nad Tatary stal se Kotouč věhlasným poutním místem, kde byly zbudovány dva velké poutní chrámy. Od těch časů až do nedávné doby scházeli se tam lidé z širokého okolí k pobožnostem, zejména v den Nanebevstoupení Páně. Při těchto poutích prodávaly se na Štramberku proslavené marcipánové tatarské uši.

Rybářské závody na Šefaráku

23. června 2012 v 18:58 | Ema |  Moje foto s komentářem
Minulou sobotu se u nás na Šefaráku konal už šestý ročník rybářských závodů. Tady byl zase pro změnu jedním z pořadatelů můj manžel. Závodilo se ve třech kategoriích - muži, ženy, děti. Ráno proběhla registrace závodníků, pak si všichni závodníci rozložili svoje "nádobíčko" na jednotlivých stanovištích a už jen čekali, až zabere rybka.

Každý ulovený kus je třeba pečlivě změřit a zapsat.

Během závodů je náležitě postaráno o dodržování pitného režimu.

Nechybí ani další občerstvení. Grilovaná vepřová kýta či klobásky. Posezení před rybárnou.

Ve stanovený čas se závody ukončí, sesčítají se zapsané míry a proběhne vyhlášení vítězů. Ti nejlepší ve svých kategoriích jsou odměněni hodnotnými cenami.

Letci z pravěku

20. června 2012 v 23:16 | Ema |  Hmyzáčci
Ve svých výstřižcích jsem opět zašátrala ve složce s nadpisem 'HMYZ' a našla tento zajímavý článek.

Žili na naší planetě dávno před dobou dinosaurů. Objevily se na Zemi na konci prvohor a od té doby se změnily jen velice málo. Již více než 200 miliónů let představují hrozbu všech obyvatel říše hmyzu. O kom je řeč? Přece o vážkách - vzdušných akrobatech hmyzího světa.
Vážky představují prototyp vzdušných zabijáků. I když mávají svými velkými křídly 10x pomaleji než například mouchy, jsou některé z nich pravými mistry vzdušného lovu. Nejrychlejší z vážek dokážou létat rychlostí téměř 40 km/hod. Díky tomu se také mohou zmocnit své kořisti za letu. Své silné nohy přitom používají jako lapací košík. Když je jejich úlovek menší, ani se nenamáhají přistát k hostině. Pozřou ho rovnou za letu. Dokonce i šídélka a motýlice, které létají spíš váhvě, si takto dokážou obstarat dostatek potravy.
Aby mohly vážky lovit za letu, musejí k tomu mít vynikající zrak. Jejich velké složené oči proto zabírají většinu hlavy. Pestří vzdušní akrobaté mají tedy zorné pole téměř 360°a nikdo je nepřekvapí seshora ani zezadu. Každé z jejich očí se může skládat z více než 20ti tisíc drobných oček. Všechny tyto zrakové orgány skládají dohromady mozaikovitý obraz. Takové vnímání se sice moc nehodí k rozeznávání tvarů, o to lépe však registruje pohyb v okolí vážky.
Vážky se za letu i páří. A není to právě jednoduchý úkol. Samečkové totiž nemají pářící orgány na konci zadečku, ale těsně za hrudí. Proto před spářením musejí pevně zachytit samičku za hlavou. Používají k tomu přívěsky na konci zadečku. Samička pak musí svůj zadeček ohnout daleko dopředu, aby si mohla od svého partnera převzít zásilku spermií. Společně tak vytvoří útvar podobný létajícímu kruhu.
Samička pak naklade svá vajíčka do vody nebo na vodní rostliny. To, co se z nich vylíhne, se však dospělé vážce ani zdaleka nepodobá. Na rozdíl od pestrých vzdušných letců jsou larvy vážek, zvané nymfy, hnědavá a pomalá vodní stvoření. Ve své dravosti si však s rodiči v ničem nezadají. Hltavě loví veškerý vodní hmyz a někdy se dokonce zmocní i žabího pulce nebo drobného rybího potěru. Obezřetně se za svojí kořistí plíží a pak bleskově zaútočí. Jen zřídkakdy minou cíl, protože je příroda vybavila vskutku nevídanou zbraní. Jejich spodní pysk se přeměnil ve skládací drapák s ostrými kleštěmi na konci. Larva vážky může tuto masku vymrštit kupředu a v okamžiku se tak zmocnit nic netušící oběti.
Životem vodního dravce mohou vážky žít i několik let. Za tu dobu několikrát svlékají pokožku a s každým svlékáním se víc a více přibližují dospělosti. Zrod dospělé vážky připomíná kouzelnou pohádkovou proměnu.
Nymfa vyleze z vody ven a zachytí se nohama stébla trávy. Pak jí pukne na zádech pokožka a vzniklým otvorem se s velkým úsilím začne soukat ven dospělec. Objeví se celé tělo, nohy a křídla. Létací orgány jsou zpočátku pomačkané a trvá poměrně dlouhou dobu, než se narovnají a zpevní. Teprve poté může vzdušný predátor odstartovat na svůj první lov.

Čápi

15. června 2012 v 17:29 | Ema |  Ptáci

V mé výstřižkové krabici jsem tentokrát šátrala se složce "ZVÍŘATA" a padl mi do oka článek o čápech. Při mých toulkách přírodou čápy často vídám na lovu a ve svém archívu mám i nějaké jejich snímečky. Možná si o nich také rádi přečtete pár zajímavostí.

Čápi žijí většinou v blízkosti vody, močálů a vlhkých luk. Živí se rybami, obojživelníky a drobnými hlodavci. Rozeznáváme 2 druhy - "komínového" čápa bílého a velmi vzácného čápa černého.
Největší pochoutkou čápů byly žáby, ale protože se z nich stal ohrožený druh, musí se dnes čápi spokojit s hlodavci (na prvním místě jsou hraboši). Jídelníček si zpestřují hmyzem a občas si smlsnou i na užovce. Když vezmeme v úvahu, že čáp uloví za den při hnízdění kolem čtřiceti hrabošů a že jeden hraboš sežere za rok kolem dvou kilogramů obilí, ušetří nám čápi pěkných pár bochníků chleba. Čápi koncem srpna a začátkem září pravidelně odlétají za přezimováním do Afriky. Jakmile se v našich zeměpisných šířkách oteplí, neomylně se vracejí z letního bytu domů.
Na rozdíl od jiných ptáků nevydávají čápi téměř žádné zvuky; pod jejich hnízdem můžeme zaslechnout jen slabé syčení. Dovedou se ale dokonale dorozumívat klapáním zobáků a rozdíly ve zvuku může postřehnout i ucho laika. Jednou zní klapání hluše, jindy jasně, bývá slabé nebo naopak silné, tu a tam zní hrozivě a prý i zamilovaně.

Nedávno jsem pozorovala párek čápů bílých na továrním komíně. Protože na focení kompaktíkem byli daleko, použila jsem kameru, která má větší ZOOM, než foťák.
Trocha hygieny

Malá rozcvička

"Tak já jdu!"

"Už jsem vyrazil"

"Já pořád jdu!"

"Už se vracím."

"Jéééé, to byla ale štreka!"

Několikrát jsem viděla u rybníka za Medřičí i vzácného čápa černého.


Přeji vám krásný a pohodový víkendík. Usmívající se

Sportovní odpoledne

12. června 2012 v 16:49 | Ema |  Moje foto s komentářem
V sobotu jsme u nás pořádali pro děti Sportovní odpoledne. Tentokrát ve spolupráci s místními dobrovolnými hasiči. Pro děti jsme připravili hry a soutěže (hasiči tématicky laděné) odměněné drobnými sladkostmi.



Za zdolání všech soutěží pak malí sportovci dostali nanuka a medaili.

Během celého odpoledne měly děti možnost svézt se na "velkém" koni - anglickém plnokrevníkovi Taffince. A ony ji náležitě využily.


Ne tak rodiče. Snad jim bránil stud, snad obava, aby nebyli za trapany, .... Či co já vím co. Svezení bylo pro děti zdarma, pro rodiče za dobrovolné "svezné".
Hádejte, kdo se jako jediný dospělák vyškrábal do sedla a užil si pohled na svět z koňského hřbetu? Mrkající Smějící se
Hasiči přivezli dětem na ukázku hasičské auto, které si mohly okouknout, vlézt si do kabiny, prošmejdit. I této příležitosti dítka hojně využila.

I sv. Petr nám byl nápomocný. Sluníčkové počasí vydrželo celé odpolko, pršet začalo až v podvečer.

Snímečky jsem si opět vypůjčila od pana Š. Více jich najdete ZDE.

Babiččina mlíkačka

9. června 2012 v 19:56 | Ema |  Recepty, mňamky
Polévka je grunt, kdo ji nejí, ten je špunt!Smějící se
Možná přemýšlíte nad nedělním jídelníčkem a honem vás nenapadá, jakou polévku uvařit. Co třeba tuhle?
Recept mám od manželovy maminky. Ona ji připravovala z králičího masa.

Co k přípravě potřebujeme?
masový vývar
2 kuličky nového koření
2 menší brambory pokrájené na kostičky
mléko + 1,5 lžíce hladké mouky
ocet
sůl, podravka
2 - 3 vajíčka nakonec lehce rozmíchat v polévce

Věřím, že nemusím sáholdlouze rozepisovat, jak polévku připravit. Všechny jste báááječné a zkušené kuchařinky a s přehledem si poradíte.Usmívající se

Přeji vám dobrou chuť a pohodovou neděličku!Usmívající se

Černý bez - šťáva a med

3. června 2012 v 23:54 | Ema |  Recepty, mňamky
Když jsem se vloni vydala na sběr heřmánku, vrátila jsem se s prázdnou. Místo heřmáku rostla na poli kukuřice. Letos jsem si vyhlédla jiné stanoviště a vyrazila jsem na sběr. Místo Filipa jsem s sebou vzala mamku a trhání kvítků nám šlo rychle od ruky. Brzy jsme měly natrháno přes 1/2 košíku. Déle jsme se ale zdržet nemohly, čas kvapil a já musela do práce na odpolední směnu.

Rostl tam i keř černého bezu s pěknými velkými květy. Natrhaly jsme si potřebné množství na bezovou šťávu. Recept mamka získala od sousedky.
Pokud chcete vyzkoušet, potřebujete:
30 květů černého bezu
5 dkg kyseliny citronové
2 kg cukru
2 l vody
Květy bezu zalijeme vodou smíchanou s kyselinu citrónovou a necháme 24 hodin louhovat. Pak přecedíme přes plátýnko, přisypeme cukr a mícháme do rozpuštění. Až se cukr zcela rozpustí, plníme šťávu do připravených lahví. NEVAŘÍME!

A v sobotu jsem na vycházce s Filipem narhala další košík bezových květů a zkusila uvařit med podle receptu od Nattynky.
Med se povedl a je výýýborný.S vyplazeným jazykem Usmívající se

Přeji vám pohodový pracovní týden.Usmívající se