Říjen 2012

Labuť černá

24. října 2012 v 11:07 | Ema |  Ptáci
Do zahrady už se pomalu začínají stahovat ptáčci, ale já tu mám dnes snímečky krasavice, v našich končinách vzácné. Ta na krmítka nelétá. Já ji fotila v Podzámecké zahradě v Kroměříži. Je to labuť černá, jejíž domovinou je Austrálie. Ve svých výstřižcích jsem o ní našla tento článeček.
Labuť čená vyniká mnoha zvláštnostmi. Všechny ostatní labutě jsou většinou bílé, tato je šedočerná. Ze všech druhů labutí má nejdelší krk. Když byla Austrálie objevena, vyskytovaly se zde černé labutě v obrovském množství na všech jezerech, močálech i řekách. Domorodci je sice lovili, ale labutí neubývalo. Pohroma přišla spolu s kolonisty, kteří ničili přírodu i s jejími dary. Nicméně labutě i tuto těžkou dobu šťastně přestály. Dnes jsou v Austrálii divoká zvířata přísně chráněna a žijí v rezervacích, v nichž se množí a odkud se vracejí zpátky tam, kde byla téměř vyhubena.
Labuť černá hnízdí v malých koloniích. Hnízda mívá často v rákosí nebo v mělké vodě, vždy na nepřístupném místě. Staví si je z nejrůznějšího hrubého rostlinného materiálu a pokrývá je prachovým peřím. Samice snáší asi 6 zelených vajec, jejichž inkubační doba je asi 5 týdnů. Na vejcích sedí střídavě samec i samice. Toto střídání v zahřívání vajec se u žádného jiného druhu labutě nevyskytuje. Samec střídá samici v sezení v ranních hodinách, ostatek dne hlídkuje. Labutě černé se živí hlavně rostlinnou stravou. Velice snadno přivyknou člověku.
Více o ní najdete ZDE.




Podzimní tvoření

18. října 2012 v 15:09 | Ema |  Ruční práce a tvoření
Včera mě krásné sluníčkové počasí a neodbytný Filip vytáhli na procházku. Vzala jsem vodítko, košík a vyrazila. Měla jsem v úmyslu donést si nějaké listy, větvčky, kaštany, ... na podimní tvoření. Za pár dní už zase bude čas udělat dušičkové věnečky, tak abych měla také přízdoby. Něco málo jsem přinesla a navečer, než jsem odfrčela do rachoty, jsem malinko tvořila. Růžičky z listů.

Chrpy se šípkem.

V košíku minidýněčky, minijablíčka a nějaká ta šištička. Další šištišky jsem "oblékla" do háčkované sukýnky.

Přeji vám krásné, sluníčkem prohřáté dníky.Usmívající se

Užovka

16. října 2012 v 17:51 | Ema |  Moje foto s komentářem
Manžel - "pan Karfík" mě opět zásobil. Tentokrát přišel s užovkou.

Nejprve byla stočená v takovém "uzlu", ale po chvíli se natáhla (měřila cca 15 cm) a hodlala odpelášit (fotila jsem na manželově pracovním stole).

Ale musela mít se mnou trochu trpělivosti, abych si ji mohla vyfotit. Té ovšem měla pramálo. Udržet ji na stole byla docela fuška. Snažila jsem se ji vyfotit s vystrčeným jazýčkem, ale to se mi vůůůůbec nepodařilo.

Ještě bych vám chtěla, děvčata, poděkovat za milé komentíky a za zkušenosti ohledně skladování vlašských oříšků. My je skladujeme nevyloupané v liskách na půdě. Do mrazáku putují jen drobné přebytky, když neodhadnu potřebné množství a vyloupnu jich víc.

Zavařené ořechy

11. října 2012 v 22:58 | Ema |  Recepty, mňamky
Eliška přinesla od kamaarádky tašku vyloupaných vlašských ořechů. Mají jich prý letos hafo a už nevědí, co s nimi, tak je rozdávají. Na oplátku od nás dostali vajíčka. Co ale s tolika už vyloupanými ořechy? V mrazáku je toho takhle už dost a nechat je jen tak, to by se zkazily. Hokus pokus - nasypaly jsme je do zavařovacích sklenic, ty šouply do hrnce a zavařily.

Čas ukáže, jestli hokus pokus vyšel. Nebo s tím máte některá zkušenost? Jak vy uchováváte už naloupané oříšky? Budu vděčná za osvědčené rady.

Valašské muzeum v přírodě

7. října 2012 v 19:04 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Být v Rožnově pod Radhoštěm a nenavštívit valašský skanzen, to snad ani nejde. Za ta léta, co jezdíme do Mořkova, jsme tam byli nesčetněkrát. Pokaždé jsme prošli všechny tři okruhy a pokaždé přibylo něco nového. Jen na jarmarky, ukázky řemesel a svátky (Vánoce, Velikonoce, Masopust, ...) nemáme štěstí.
Prohlídka začíná Mlýnskou dolinou - areál technických staveb na vodní pohon, s průvodcem. V našem případě průvodkyní, která povypráví, jak to chodilo v kovárně, na valše, na hamru či v lisovně oleje.
Takhle to vypadá v kovárně,

a takhle v lisovně oleje.

Do Valašské dědiny a Dřevěného městečka už se jde bez průvodce.
Valašská dědina - nejrozsáhlejší areál muzea přibližuje způsob života, hospodaření, doplňkových zaměstnání a bydlení obyvatel valašských vesnic. S jejím budováním se začalo v r. 1962.
Interiér domu z Nového Hrozenkova, usedlost z r. 1829, na stole je připravena svatební večeře.

Škola z Velkých Karlovic - Miloňova z r. 1888.

Interiér třídy je zasazený do roku 1890. Pan učitel byl živý.Mrkající Smějící se

Dřevěné městečko dokumentuje charakter malého venkovského města v období 19. a na počátku 20. století. Představuje způsob bydlení a životní úroveň měšťanů, jejich fojta a řemeslníků, fungování klimatických lázní v Rožnově.
Interiér fojtství z Velkých Karlovic - Bzové z r. 1793.

Replika kostela sv. Anny z Větřkovic u Příbora. Originální stavba vyhořela r. 1887.
Okolo kostela se rozprostírá symbolický hřbitov, v jehož areálu je umístěn tzv. Valašský Slavín s čestnými místy pro uložení ostatků osobností z Valašska. Najdeme zde např. pomníček spisovatele Ondřeje Sekory či olympionika Emila Zátopka.

Ukázka řemesel - řeznické řemeslo.

A jednoduchá kvízová otázka závěrem. Víte, co je na tomto obrázku?

Věděli jste, že Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm je největší a nejznámější skanzen ve střední Evropě? Usmívající se
Další snímečky najdete ZDE.

Jurkovičova rozhledna

3. října 2012 v 11:32 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Nejprve bych se chtěla omluvit, že jsem minulý měsíc moc nepsala komentíky na vaše blogy. Ale v obraze jsem. Článečky a snímečky všech vás, které mám v Olíbených, jsem sledovala. V práci po chvilkách jsem jukala na mobil a prohlížela. V pondělí jsem se vrátila z nepřetržitého do běžného třísměnného provozu = do zaběhaných kolejí.Usmívající se

A teď k článečku. Možná si vzpomínáte, když jsem tu měla nafocené po dovolené vstupenky do projektu 'Vstupenky', že tam byla také vstupenka (jejda, to je 'vstupenek' v jedné větě!Mrkající) na Jurkovičovu rozhlednu. To je ona.

O rozhledně se tu nebudu příliš rozepisovat. Více informací najde ZDE. Snad jen takové střípky. Najdete ji na Karlově kopci v Rožnově pod Radhoštěm (vede k ní značená cesta od parkoviště u rožnovského skanzenu) a jde bezesporu o unikátní architektonické dílo. Rozhledna byla otevřena letos na jaře. Je moc hezká, jako z pohádky. Prostě typický Jurkovičův styl, jak je patrné ze snímečku.

Ale výhled zatím není téměř pražádný. Jen jak ukazují moje snímečky.



Dalšímu rozhledu zatím brání vzrostlé smrky, které, dle slov pana pokladního, měly být už dávno pokácené. Manžel prohlásil: "Za 30 korun prima výhled na smrkové šišky ."Smějící se Za dobré viditelnosti je přes paneláky dohled až 20 km, říkal pan pokladní.Mrkající Rada pro vás, kteří chcete rozhlednu navštívit. Odložte to o nějaký pátek, pokud se chcete rozhlížet trochu víc, než na rožnovské paneláky.
Jurkovičovu rozhlednu navštívila také Toulavá kamera a reportáž najdete ZDE pod názvem Jurkovičova rozhledna.