Duben 2013

Z Hrubé Skály k Valdštejnu

22. dubna 2013 v 16:08 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Jaro s hezkými sluníčkovými dníky je tu a láká k výletům. Pojďme třeba opět obdivovat krásy Českého ráje. Tentokrát se vydáme Zlatou stezkou Českého ráje z Hrábé Skály k zámku Valdštejn a kolem Pramenů zpět na Hrubou Skálu.
Putování začneme u zámku Hrubá Skála.
Původně gotický hrad založený kolem r. 1300 Hynkem z Valdštejna na skalní plošině asi 8 km od Turnova. Z hradu nazývaného Skály se dochovala tesaná studna, sklepy a stopy po přístupovém schodišti. Na místě hradu byl v 16. stol. postaven renesanční zámek. Po požáru v r. 1710 byl rozšířen a r. 1804 znovu upraven. Tehdy byl založen anglický park. V r. 1859 dali Aehrentalové zámku novogotickou podobu. Nyní je veřejnosti přístupné nádvoří a věž s vyhlídkou. Před zámkem je též novogotický kostel sv. Josefa. V prostorách zámku se natáčela pohádka Princ Bajaja nebo Kočičí princ.
V blízkosti zámku je skalní ostroh Prachovna. Byla zřízena jako předsunuté opevnění vlastního původního hradu. Dodnes tu lze spatřit stopy po dřevěných konstrukcích. V současné době je zde zřízena vyhlídka.
Dále půjdeme po červené turistické značce a asi po 0,5 km dojdeme ke sluji Adamovo lože,
původně nazývané Venušina sluj. Jedná se o uměle upravenou dutinu ve skalní soutěsce. Dutinu upravil a sochařskými reliéfy vyzdobil pravděpodobně počátkem 19. stol. sochař Jan Chládek ml. pro Františka Adama z Valdštejna, majitele hruboskalského panství. Fr. Adam zde nechal vytesat oltář lásky, mileneckou dvojici, sošku Amora a velkou pohovku se lvy. Dnes jsou reliéfy těžko rozeznatelné. Nahé postavy milenců dala "poněkud zničit" již hruboskalská vrchnost, aby nevzbuzovaly pohoršení. K největšímu poškození však došlo v posledních 15ti letech. Místo je známé z pohádky Princ Bajaja. Dodnes je záhadou, jak filmaři do těchto míst dostali koně, neboť přístup je problematický i pro širšího člověka.
Po červené značce - Zlatou stezkou Českého ráje - jdeme dál až k arboretu Bukovina. Tento unikátní lesní park je cennou sbírkou pětatřiceti druhů cizokrajných dřevin pocházejících především ze Severní Ameriky a dalších druhů dřevin domácích. Byl založen již v letech 1860 - 1862 majitelem hruboskalského panství L. Aehrentálem a lesníkem Leopoldem Angerem. O arboretu a nejen o něm je reportáž Toulavé kamery.
A přicházíme k první vyhlídce. Vyhlídka na Kapelu je jedním z nejkrásnějších obrazů a nejfotografovanějších pohledů Českého ráje. Hruboskalská plošina poskytuje dokonalou ukázku skalního města. Štíhlé skalní věže, osamocené nebo sdružené do skupinek, některé s korunami křovin a stromů. Z vyhlídky spatříme v popředí Kapelníka. Napravo od něj Cikána či Zlatou vyhlídku, v pozadí Maják. Nalevo např. Sfingu, vyhlídku U Lvíčka, Svéhlavičku a další.
Asi v polovině naší cesty přijdeme k vyhlídce U Lvíčka. Z vyhlídky, která byla do současné podoby upravena koncem 90. let 20. století se nabízí výhled především na Kozákovský hřbet, Čertovu ruku, oblast Majáku a na Kapelu. Původní vyhlídka byla umístěna na krátkém skalním ostrohu s omezeným výhledem. V těchto místech se točily scény do filmu 'Jak dostat tatínka do polepšovny'.
Na rozcestí pak odbočíme na modře značenou turistickou trasu, která nás zavede ke Kopicovu statku vzdáleném od rozcestí asi 1 km a ve skalách si prohlédneme reliéfy. Snímečky a povídání o statku i reliéfech najdete ZDE.
My pokračujeme Zlatou stezku dál k Valdštejnu. Hrad Valdštejn je nejstarším hradem Českého ráje. Je to zřícenina raně gotického hradu, založeného na třech pískovcových skalách v letech 1260-1280. Hrad byl rodovým hradem pánů z Valdštejna. Zanikl po požáru koncem 16. století. Dva kamenné mosty spojují předhradí s prvním nádvořím a s budovou na druhém skalním bloku. Mosty jsou osazeny kopiemi barokních soch. Originály soch jsou umístěny v kapli sv. Jana Nepomuckého uvnitř hradu. Kaple byla postavena z odkazu hraběte Františka Josefa z Valdštejna v letech 1722 - 1728. Na prvním nádvoří se nachází kaple sv. Jana Křtitele s obrazem sv. Jana Křtitele, který byl údajně namalován podle podobizny K. H. Máchy. Po mostě před vstupní bránou odjíždí princezna k drakovi v pohádce Princ Bajaja. Více z historie hradu najdete např. zde. Na Valdštějně byla také Toulavá kamera.

Od hradu se po červené vrátíme zpět na rozcestník U Kavčin a po modré značce dojdeme k Janově vyhlídce. Odtud je výhled na horu Kozákov. Všimneme si podél silnice mezi Sedmihorkami a Turnovem památné lipové aleje, která je pravděpodobně dílem architektů vévody Albrechta z Valdštejna z počátku 17. století. Tato silnice zároveň kopíruje trasu ještě mnohem starší cesty, která vedla při okraji nivy říčky Libuňky.
Po modré značce putujeme dál cestou Pod Sfingou, Pod Kapelníkem až k Pramenům. Šestnáct pramenů vyvěrajících na úpatí hruboskalského města umožnilo r. 1841 založení lázní Sedmihorek. Prameny a jejich okolí byly postupně upravovány a okrašlovány. Některé z pramenů byly v minulosti propojeny Pramenní cestou, která sloužila jako vycházková trasa pro lázeňské hosty. Zde se napojíme na žlutou turistickou trasu a procházíme např. kolem pramene Kořenského, Josefova či Antonínova.
Než dojdeme k Symbolickému hřbitovu horolezců, procházíme místem, kde se točily záběry pod Dračím zubem do filmu 'Jak dostat tatínka do polepšovny'.
Symbolický hřbitov horolezců - na stěně Nekonečné věže jsou umístěny tabulky se jmény horolezců, kteří zahynuli po 2. světové válce nejen v Českém ráji.
Odtud je to už jen kousek na nejkrásnější vyhlídku Českého ráje, na Mariánskou vyhlídku. Je odtud nádherný výhled na Hrubou Skálu, Trosky, Kozákov, na stěny Sahara, Větrník, Dvanáct apoštolů, Dračí věž a další.
Z Mariánské vyhlídky dojdeme po žluté opět k Adamovu loži a k zámku Hrubá Skála.


Další snímečky najdete ZDE. Těmito místy vás provede také Václav Žmolík v pořadu ČT Počesku. Video najdete ZDE. Hrubou Skálu a Vadštejn navštívila i Toulavá kamera a dokonce opakovaně. Reportáže pod názvem Hrad Valdštejn a Hrubá Skála najdete ZDE a další reportáž o hradu Valdštejn ZDE.

Letos zatím nejteplejší den

19. dubna 2013 v 14:18 | Ema |  Hmyzáčci
Včera byl u nás zatím nejteplejší den letošního roku. Teploměr ukazoval 26°C a ještě večer v 10 hodin na něm bylo 19,5 stupně. Pípálci si mohou strhat hlasivky, jak vyzpěvují, všechno roste a pučí přímo před očima. Příroda chce zřejmě dohnat zmeškané. Na vycházce jsem viděla první fialky.

Žáby kvákají jako o život. Jednu se mi podailo vyfotit. Nevím, možná tam jsou dokonce dvě či tři.

Letos jsem poprvé fotila i hmyzáčky. Na snímečku jsou mrchožrouti rudoprsí (= mrchžrouti znamenaní). Spolu s larvami se vyskytují na mršinách, výkalech a hnijících plodnicích hub, především hadovky smrduté. Obývají všechny typy lesů, louky i zahrady. Velikost 11 - 16 mm.

Mrchožrouty vykompenzuje snad babočka paví oko, abych nekončila tak fuj. Ale i taková "úklizecí četa" je v přírodě důležitá.

Do rána docela slušně zapršelo a dnes máme pošmourný den. Jen doufám, že se předpověď nepotvrdí a příliš se o víkendu neochladí. Meteorologové dokonce hrozili sněžením.Zamračený

Přeji vám příjemné víkendové dníky.Usmívající seUsmívající se




Palačinky

18. dubna 2013 v 15:44 | Ema |  Recepty, mňamky
Snad v každé domácnosti se čas od času objeví v jídelníčku palačinky. Ať už v podobě sladké s marmeládou, ovocem, čokoládou, šlehačkou či smetanou, ... . Ta na snímečku je plněná domáci broskvovo - špendlíkovou marmeládou, přelitá zakysanou smetanou a sypaná strouhanou čokoládou.

Či zapečené s tvarohem, špenátem, sýrem ....
U nás frčí jako rychlá večeře palačinky plněné. Palačinku pomažu obyčejnou hořčicí, lehce přisolím a naplním uzeninou, sýrem, na kolečka nakrájenou cibulí. Palačinku přehnu, zajistím párátkem, obalím ve vajíčku a strouhance a osmažím.

Dobrou chuť!S vyplazeným jazykemUsmívající se

Opravdové jaro

15. dubna 2013 v 21:19 | Ema |  Moje foto s komentářem
Dnes bylo opravdové jaro konečně i u nás. O víkendu sice bylo relativně teplo, občas sluníčko, ale celkový dojem kazil občasný déšť. A já měla navíc víkend pracovní. Zato dnes to bylo téměř dokonalé. Volníčko, sluníčko, teplota téměř 20 °C. Nešlo jinak, než vyrazit do přírody. S Filďasem jsme se vypravili k rybníku za Medřič na podběl. A také okouknout sasanky a dymnivky.
Cestou k rybníku jsem vyfotila kytici křivatců. Už krásně kvetou.

Zato dymnivky teprve začínají rozkvétat.

Stejně tak sasanky.

Vloni už krásně kvetly, ale příroda to rychle dohoní.
Šneci stále vyspávají ve svých zamčených domečcch.

U rybníka mě čekalo přkvapení. Rybník byl vypuštěný, a racci a volavky toho pěkně využívali.

A u stavidla bylo docela živo. Rybáři tu měli výlov. Už jsem se bála, že podběl nebude. Nechtěla jsem se tam s Filďasem moc motat.

Nakonec jsem je obešla oklikou a podběl si natrhala.

Čajík už čeká.S vyplazeným jazykemUsmívající se

Znamení jara

11. dubna 2013 v 12:57 | Ema |  Moje foto s komentářem
Jaro je opravdu už tady. Při procházce z Filďasem jsem narazila na rozkvétající křivatce. Ještě jsou takové nedomrlé.

Na větvičkách se nalévají pupeny.

Jehnědy pořádně narostly.

A na komíně jsem viděla čápa.

Dnes mi ale málem vypadly oči z důlků a jásala jsem jako malé dítě. Proč? Na zahradu k nám přiletěl převzácný host. Dudek chocholatý. Byl náááádherný! Ale než jsem si podala foťák, ufrnkl.KřičícíPlačící Celé dopoledne vykuji a vyhlížím, zda se ještě objeví. Teď vím, že tu v okolí je a nebudu mít klid, dokud se mi nepodaří ho vyfotit. Snad se dočkám.
Přidávám alespoň ilustrační foto.

Přeji vám pěkný a pohodový den.Usmívající se

Háčkované podložky

10. dubna 2013 v 7:10 | Ema |  Ruční práce a tvoření
Tak už je mám také. Koho? No přece podložky pod skleničky, které jsem viděla hned na několika blogách (u Květušky, u babičky Maňasové, ...).
Háčkovala jsem z Eriky a podložky mají průměr 12 cm. Nemám jen tyhle 3, ale uháčkovala jsem jich 6, vždy dvě od každé barvy.Usmívající se

A kdo bez popisu neuháčkujete ani Ň, stejně jako já, najde jej na Mimibazaru.

Muzeum ve Vysoké nad Jizerou

5. dubna 2013 v 7:05 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Už dlouho jsem tu neměla žádný typ na výlet. Co říkáte pozvání do Vlastivědného muzea ve Vysoké nad Jizerou?
Malé městečko na pomyslné hranici podhůří Krkonoš a Jizerských hor je známo především v zimě díky sky areálu Šachty. Do podvědomí se dostalo také jedinečnou plastickou chirurgíí a klinikou. My raději zamíříme za příjemnější záležitostí.
Vlastivědné muzeum ve Vysokém bylo založeno roku 1930 a od roku 1954 sídlí v budově bývalého okresního soudu.

Expozice je místopisná, přitom však velmi bohatá a různorodá. Dovídáme se z ní o historii města i okolního kraje, o životě dřívějších generací, jejich kultuře, o zemědělství a řemeslech, vysockém lyžařství i místní hudební a divadelní tradici. Jednou z hlavních atrakcí, která přiláká i ty, kteří muzea navštíví málokdy, je mechanický betlém kováře Jana Metelky.
V expozici nejstarší historie si prohlédnete fotokopie nejstarších zpráv o městě, počínajících r. l354 a fotokopie proroctví Havlase Pavlaty, který je zobrazen i na městském znaku s medvědem. Medvěda údajně zkrotil, dovedl do Prahy králi Jiřímu a byl jím po zásluze odměněn. Jsou zde odlitky pražských grošů Václava II. a Jana Lucemburského z pokladu zakopaného kolem r. l330 na Tříčských vrších. Vykopávky z Nístějky připomínají hrad postavený v l. pol. l4. století nad vtokem Vysockého potoka do Jizery. Do historické části je zahrnuta dokumentace středověkého sklářství, uvádí jméno Mikuláše Quayssera, skláře, o němž je zmínka již v r. l376. Nejstarší kulturně-historická památka, gotická madona z poloviny 14. stol., která přestála požár města r. l834 a byla svědkem více než šesti století jeho historie, je umístěna v kostele sv. Kateřiny naproti muzeu.
Hodně prostoru je věnováno lidové kultuře. Uvidíte soubor fotografií lidových roubených chalup, modely chalup "vysockého typu" z doby před l. světovou válkou, bohatý je výběr malovaného nábytku s typickým krkonošským mramorováním, keramiky, podmaleb na skle, lidové dřevěné plastiky a výrobků lidových tvůrců - sbírka figurek Krakonošů.
Podrobně nás muzejní expozice seznámí s vývojem řemesel a zemědělství. Pro horské městečko bylo příznačné lnářství. Když pak za průmyslové revoluce ve 2. pol. 19. stol. jsou houfně zakládány továrny v údolích řek, znamená to pro vysoko položené město trvalý hospodářský a populační pokles. Úpadek domáckého přádla jen ztěží mohla nahradit domácká práce, jako slaměnkářství nebo sekání a návlek koral pro jablonecký průmysl. Jistý hospodářský přínos zaznamenala až výroba bačkor.
Jedna místnost je věnována expozici lyžařství na Vysocku, které se zde ujalo koncem 19. století. Český Ski klub ve Vysokém vznikl roku 1903 a téhož roku se stal spolu s lyžařskými kluby pražským a jilemnickým zakladatelem Svazu lyžařů v Království českém. Vystavené lyže dokumentují vývoj ve výrobě lyží, ceny a trofeje zase úspěchy vysockých závodníků doma i v cizině.
Expozice divadla připomíná, že vysočtí ochotníci navazují na ještě starší tradice, hrají divadlo nepřetržitě od r. l786. Jsou zde vystaveny i loutky místního původu. Každoročně je město a místní divadelní spolek hostitelem divadelní přehlídky "Krakonošův divadelní podzim", přehlídky vítězů krajských soutěží venkovských divadelních souborů. (zdroj: čerpáno z netu)
Tkalcovský stav = expozice řemesel

Lanování na polích

Figurky Krakonošů

Divadelnictví

Korálkové šaty

Expozice lyžování

Ze života dřívější generace

Malovaný nábytek



Na obhlídce

3. dubna 2013 v 15:49 | Ema |  Moje foto s komentářem
Včera jsem cestou z Nového Bydžova zajela obhlédnout naše "vycházková" místa. Krásně svítilo sluníčko, ale foukal velmi studený vítr. Zachumlaná v bundě s kapucí jsem nejprve obešla rybník Šefarák.

Na hladině se stále drží tenoučký led (křís).

Pak jsem se přesunula k rybníku za Medřičí. Nedoufala jsem, že toho tam bude mnoho k vidění. Rybáři tam mají opět instalované plašící zařízení. Ale ptáci to vyřešili po svém. Pobývají na druhém konci rybníka. Nerušeně tu číhají na svoji kořist volavky (snad je u toho břehu rozeznáte Mrkající),

v poklidu tu plují lýsky i labutě.

Když jsem přijížděla, nad polem u rybníka se zvedlo s náležitým křikem hejno racků.

Moc jsem litovala, že nemám lepší fotooptiku. Za rybníkem je les, kde se pásly srnky, snad se tam procházel i jelen. Společnost jim dělalo hejno volavek.
Vysvětlivky: 2 tečky vlevo = pasoucí se srnky. Bílé tečky vpravo = volavky.Mrkající Smějící se

A nakonec jsem ještě zajela do vedlejší vsi, kde moc ráda fotím chaloupky.


Na závěr ještě přidám snímeček stehlíka, který přiletěl na naše okenní krmítko.

A tuhle pomlázku si u nás vykoledoval dcery přítel - milovník sýrů. Úžasný Smějící se

Přeji vám krásné a pohodové dníky v novém měsíci.Usmívající se