Červenec 2013

Krásný Dvůr - ráj filmařů

28. července 2013 v 23:32 | Ema |  Toulky po naší vlasti
K prázdninám patří toulky a cestování. Tak se pojďme ještě toulat. Co třeba navštívit Krásný Dvůr? Jen tak mimochodem, za možnost fotit zámecké interiéry byl poplatek 500 korun. Raději jsem si koupila brožovaného průvodce a leporelo.

Krásný Dvůr najdeme v západní části lounského okresu nedaleko Podbořan. Zámecký areál je obklopen rozlehlým zámeckým parkem a okrasnými zahradami. První zmínky se datují k roku 1295. Předchůdcem dnešního zámku byla horní tvrz, později renesanční zámek postavený ve 2. polovině 16. století. V souvislosti s přestavbami v r. 1720 - 1724 bylo upraveno okolí zámku a vznikl čestný dvůr a barokní zahrada. Posledními majiteli před r. 1948 byli Czerninové.
Současně se stavebnímu úpravami zámeckých budov v r. 1780 byl budován zámecký krajinářský park. Je to tedy jeden z nejstarších přírodních parků a současně nejstarší anglický park u nás. Park byl podle tehdejší módy oživen celou řadou stavbiček.
První zastavení je u pamětní desky připomínající návštěvy významných hostů na krásnohorském panství od jeho založení až do poloviny 19. stol. Najdeme zde jména jako J. W. Goethe, básník T. Körner, František Josef I. a další.
Nejstarším zahradním pavilovnem v parku je chrámek Panův templ postavený v duchu antiky. Nad okny a vchodem jsou štukové reliéfy vztahující se k lesnímu bůžku Panovi, podle něhož byl templ pojmenován.
Naproti němu je uměle vytvořený skalnatý útvar pro vodopád. Jako celá soustava kaskád a peřejí, jejíchž vody soustředěné v rezervoáru se řítily v určenou chvíli ze strmého srázu s hukotem na údolní louku, měly vyvolat napětí a pobavit společnost.
Na vyvýšenině nad rybníkem se tyčí sluneční pavilón - gloriet. Je to malý kruhový chrámek zpočátku označovaný také jako malý templ. Od něho je krásný výhled na hladinu rybníka, do parku a částečně přes koruny stromů i za obzor.
Další stavbou je 26 m vysoký obelisk ve tvaru jehlanu vybudovaný na paměť vítězné bitvy u Amberka (r. 1796).
Obelisk stojí na konci 1100 m dlouhé cesty zvané "mílovka".
Od obelisku dojedeme na Velkou parkovou louku, kde se na nejvyšším místě parku tyčí Gotický templ. Jedná se o nejnákladnější, nejvýznamnější romantickou, gotizující stavbu v podobě věžovité rozhledny. Uvnitř byla v pol. 19. stol. umístěna maramorová socha gen. Karla Schwarzenberga. Ale socha je poškozená, má uraženou hlavu. Rozhledna je v současné době z bezpečnostních důvodů uzavřena.
Lesním porostem sejdeme k Čínskému pavilonu. Pod ním se dochovala umělá jeskyně s pramenem, ze kterého vytékala voda do umělého rezervoáru - zásobárny vody pro kaskády a vodopád u Panova templu.
Po cestě "mílovce" dojdeme k barokní hájovně, která byla postavena ještě před založením parku. Před průčelím hájovny upoutá pohled bizardní kmen stoletého šeříku obecného.
Od hájovny je to jen kousek k letohrádku (tzv. Lusthaus) nazvném Goethův pavilon. R. 1969 byla na počest Goethovy návštěvy v interiéru odhalena jeho busta.
U hluboké strže na okraji parku, zvné Poustevníkov rokle, bývala "poustevna" spojená podzemní chodbou a schodištěm s přilehlým kostelíkem (dnes už neexistujícím).
Opodál byla vytvořena umělá jeskyně s protékajícím potůčkem a sarkofágem.

Více foto zde. Parkem vás také provede paní Zuzana Slavíková v pořadu Rajské zahrady (klik pro video).
Ráj filmařů: O víle Arnoštce, Jak básníkům chutná život, Konec starých časů, Řád saténových mašlí, T. M. A., Tajemství Ocelového města, To horké léto v Marienbadu

Snímečková všehochuť

23. července 2013 v 23:22 | Ema |  Moje foto s komentářem
Po dlouhé době jsme si s Filipem udělali vycházku k rybníku za Medřičí. Byla jsem zklamaná. Voda v rybníce špinavá, kolem neposekáno, v některých místech byl cítit nevábný puch. Vždycky jsem tam chodila moc ráda. Jen tak posedět, pokoukat, relaxovat. Byl tam klídek, jen ptáci kolem prozpěvovali, na vodě jsem pozorovala potápky, labutě, lysky, na břehu číhaly volavky, přilétal i černý čáp, u lesa se popásaly srnky. Na jaře jsem tam chodila za dymnivkami a sasankami, na podběl, pak na heřmánek, na černý bez a bezinky, .... Tentokrát nebylo ani možné zastavit se a pořídit nějaký snímeček. Krvelační komáři a ovádi by mě uštípali k smrti.
Přinesla jsem si alespoň dvě peříčka. Vyfotila jsem je až doma.

I ostatní snímečky jsem pořídila doma.
Na zahradě ve větvích stromu kolotal slavík.

Na balkóně mi vykvetla slunečnice.

A takhle dopadlo naše auto po výletě do Rovenska pod Troskami. Na v tu chvíli prázdné čtyřproudovce za Jičínem mě předjela dodávka a schválně mě nabořila. Odnesl to blatník a dveře. Než jsme se nadály, dodávka byla včudu a my nestihly zpozorovat ani fň espézetky.

Mějte se báááječně, užívejte léto a ze svých prázdninových cest se vždy vraťe v pořádku.Usmívající se

Manětín

17. července 2013 v 20:26 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Z nejmenšího města v Evropě (možná i na celém světě) je to jen kousíček do starobylého města Manětín.
Město leží pod Chlumskou horou v údolí Manětínského potoka. Pro svou hodnotnou barokní zástavbu a velké množství barokních soch vysoké umělecké kvality bývá přirovnáváno ke Kuksu a nazýváno barokní perlou západních Čech. Poprvé je v písemných pramenech zmiňováno r. 1169, kdy král Vladislav I. zdejší újezd postoupil rytířskému řádu johanitů,kteří si tu vybudovali svou komendu. Město posléze patřilo mnoha majitelům, mimo jiné Švamberkům, Slikům, Hrobčickým, Roupovským a nakonec Lažanským, kteří se zasloužili o hospodářský a kulturní rozkvět. Mezi osobnosti, které se velmi zasloužily o rozkvět města po umělecké stránce, náleží hrabě Václav Josef Lažanský (1673 - 1715) a zejména jeho manželka Marie Gabriela Lažanská (? - 1758). Lažanští panství vlastnili až do konce druhé světové války, po válce byl zámek na základě Benešových dekretů zestátněn.

Herscherovy sochy podél příjezdové cesty do Manětína. Po celém městečku je rozmístěno přes 80 soch.

Herscherovy sochy a pískovcové vázy před zámkem.


Hlavní sál zámku.

Knihovna


Kostel sv. Jana Křtitele

Letecký snímeček jsem si dovolila vypůjčit z netu.

K zámecké budově přiléhá zahrada, doložená již r. 1604. Později byla rozšířena o plochu za potokem a byl zde zřízen rybníček s vlastním náhonem, poustevna a altán na umělém vrchu. Po r. 1945 byl park devastován, v 90. letech začala částečná obnova jeho barokní podoby, rámcově podle stavu v r. 1790.
Manětín se dodnes dochoval jako mimořádně hodnotný památkový celek. V r. 1992 se plný právem stal chráněnou městskou památkovou zónou, v r. 2002 byl manětínský zámek vyhlášen národní kulturní památkou.

Chcete-li se více dozvědět o rodu Lažanských, toulat se po jejich panství v Chyši, Rabštejně a Manětíně (všechna místa jsme navštívili a najdete zde článečky se snímečky), jukněte na Toulky s Ladislavem Smoljakem ZDE.

Rabštejn nad Střelou - nejmenší město v Evropě

13. července 2013 v 20:49 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Ještě vás nebolí nohy z našeho prázdninového putování? Pokud ne, pojďte se mnou na další výlet. Tentokrát opustíme Český ráj a vydáme se směrem na západ. Navštívíme nejmenší město v České republice, ale i v Evropě - Rabštejn nad Střelou, které se nachází uprostřed lesů, stranou současných hlavních cest na hranici Plzeňského, Karlovarského, Středočeského a Ústeckého kraje. Najdeme zde řadu památek - zříceninu hradu, barokní zámek, soubor lidových domů a kamenný most.
Městečko Rabštejn se nachází 8,5 km od Manětína, nad pravým břehem řeky Střely na ostrohu ohraničeném strmými svahy uprostřed přírodního parku Horní Střela. Dominantou městečka je barokní zámek se zříceninou gotického hradu ze 14. století, městské opevnění a klášter servitů s přilehlým kostelem Panny Marie Sedmibolestné.
Hrad Rabštejn se tyčí nad pravým břehem řeky Střely. První zmínky o něm pocházejí z roku 1269, kdy se o rozšíření hradu postaral Oldřich Pluh z Rabštejna, oblíbenec krále Jana Lucemburského. Na hrad navazuje městské opevnění z první poloviny 13. století. Za Gutštejnů hrad v roce 1467 marně dobývalo královské vojsko. Po roce 1524 vybudoval Lorenc Šlik ve východní části hradu renesanční zámek. Když tento zámek zpustl, byl před ním v roce 1705 postaven nový barokní zámecký objekt, který byl v 70. letech minulého století rekonstruován pro potřeby školícího střediska. Hradní zříceniny jsou volně přístupné, barokní zámek slouží rekreačním účelům.
Klášter byl založen v roce 1672 řádem servitů. Na počátku 18. století již areál nevyhovoval potřebám řádu a tak v roce 1730 byla započata výstavba nového východního křídla, plánovaného daleko většího konventu. V roce 1787 byl klášter císařem Josefem II. zrušen, byla zde zřízena fara a škola, posléze byty i hotel. V současné době je klášter na prodej.
Ve městě je soubor lidových domů s roubenou a hrázděnou architekturou. Zajímavou stavbou ve městě je mlýn U Lišáků se šindelovou střechou. Kamenný most, druhý nejstarší u nás, postavený přes řeku Střelu je technickou památkou. Před ním stojí kamenný smírčí kříž z roku 1584. Obec byla v roce 1992 vyhlášena městskou památkovou rezervací. V obci žije v současné době pouze 25 stálých obyvatel.
(Informace jsem čerpala z portálu Kudy z nudy.)


Hraběcí vyhlídka


Poslední tři snímečky jsem si vypůjčila z netu


Kostel Panny Marie Sedmibolestné

Do městečka se můžeme vypravit také s Václavem Žmolíkem v pořadu Počesku. Video najdete ZDE.

Přidávám ještě jeden vypůjčený snímeček. Letecký pohled na městečko.



Borecké skály, Čechova vyhlídka

10. července 2013 v 12:10 | Ema |  Toulky po naší vlasti
V Rovensku pod Troskami ještě zůstaneme. Po prohlídce dřevěné zvonice s rebelantskými zvony jsme sjely pár desítek metrů pod náměstí. Auto jsem zaparkovala kousek nad železniční stanicí u rozcestníku a po modré turistické značce jsme se vydaly k Čechově vyhlídce. Je prý odtud jeden z nejhezčích výhledů na Trosky.
Od rozcestníku je to k vyhlídce cca 1,5 km krásnou procházkou. Cestou procházíme Boreckými skalami (klikni pro více info).
Na této skále, na odvrácené straně, hnízdily poštolky.

Skalní útvar Želva

Z infotabule se mj. dozvíme, že vrcholové partie skal v centrální části chráněného území jsou botanicky velmi chudé. Hlavní část porostu tvoří borůvka černá (mňam, už byly zralé S vyplazeným jazykem), brusinka obecná (viděly jsme teprve zelené kuličky), hasivka orličí (naše největší kapradina), ostrůvkovitě je rozšířen vřes obecný (teprve začínal kvést).

U Čechovy vyhlídky

Pohled na Trosky z Čechovy vyhlídky.

Modrá turistická značka pokračuje dál až do obce Borek. Tam už jsme nešly.

Za rebelantskými zvony

7. července 2013 v 21:55 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Přestože většina pracujících jásala nad prodlouženým víkendem, já měla volnou jen neděli. Krásné sluníčkové počasí jsme s Eliškou a ségrou využily a vydaly se na dámskou jídu směr Český ráj. Cílem bylo Rovensko pod Troskami, konkrétně rebelantské zvony. Proč rebelantské? Jukněte ZDE, kde se dozvíte více a uslyšíte je bít. Zvony jsou obrácené srdcem vzhůru a zvoní se na ně šlapáním. Na internetu jsem o zvonech našla tuto informaci: Zvony jsou upeněny srdcem vzhůhu a k jejich hlavě - trámu - je připevněna páka. Šlapáním na páku se zvony rozkývají a zvoní. Zvon se zhoupne směrem dolů a vrátí se zpět do kolmé pozice srdcem vzhůru. Je to výjimečný způsob upevnění zvonů, výjimečný způsob zvonění, a proto se táké považuje za " rebelantský". Zvony mají dřevěný hřeben, který leží na kovových ložiskách. Ta se mažou pro dobrý chod husím sádlem.
Existují i další verze, proč jsou zvony obrácené. Podle jedné tak nechala udělat vrchnost jako trest rovenským rebelům, kteří se bránili katolické víře, a aby se nemohli tak snadno svolávat.
Všechny tři zvony odlil zvonař Martin Schrötter z Hostinného nad Labem. První dva zvony byly odlity v roce 1630, třetí, nejmenší zvon, v roce 1639. Koruny zvonů jsou ozdobeny latinskými nápisy, citáty z biblických žalmů.
Svatý Jan Křtitel - zvon blíže ke kostelu, je vysoký 1 metr, kalich o průměru 110 cm váha 15 q, laděn do fes'. Reliéf Ukřižování, letopočet 1630 a znak Rovenska. Nápis "Chvalte Pána, zvučné zvony, chvalte ho všichni, jejichž uši vnímají ducha života". /Ž 101
Svatý Václav - zvon prostřední a největší, je vysoký 118 cm, kalich o průměru 129 cm, váha 24 q, laděn do E'. Uprostřed reliéf Ukřižování, na druhé straně znak Rovenska. Nápis: "Chval, duše má, Hospodina, chváliti budu Hospodina v životě svém, žalmy zpívati budu Bohu svému dokud budu". /Ž 146.
Svatý Jiří - nejmenší zvon - směrem ke hřbitovu, je vysoký 80 cm, kalich o průměru 85 cm, váha 6 q, laděn do A`. Uprostřed pečeť Rovenska, na nad ní rok 1639. Nápis "Chvalte jej na cymbály dobře znějící, chvalte jej na cymbály plesání. /Ž 150
Za světových válek, první i druhé, bývaly zvony rekvírovány armádou a použity na odlití děl a jiných válečných zbraní. Rovenská zvonice byla po obě války ušetřena tohoto rekvírování, protože už tehdy byly její obrácené zvony považovány za velkou výjimečnost a vzácnost.

Zvony se rozeznívají v této dřevěné zvonici.
Na netu jsem našla o zvonici tyto informace: Původní zvonice byla postavena kolem roku 1370 společně s kostelem sv. Václava. Po požáru v r. 1629 byla zníčena včetně zvonů, které se žárem roztavily.
Zvonici dal tehdy zapálit jezuita Burnatius, protože se pomocí zvonů neustále bilo na poplach a svolával se lid. Obyvatelé Rovenska se totiž houževnatě bránili katolizaci, byli vesměs vyznání protestantského. Burnatius měl přinutit lid ke katolické víře. Povolal proti rovenským rebelantům skupinu císařských rejtarů, kteří při ústupu před přesilou rovenského lidu zvonici zapálili.

Přeji vám pohodový nadcházející pracovní týden.Úžasný