Září 2013

Konečně sluníčko!

28. září 2013 v 0:11 | Ema |  Moje foto s komentářem
Jupííííí!!! Konečně jsme se dočkali krásného sluníčkového dne. Však jsem také nelenila a vypravila se s Filipem na louku.
Jeden dílec tam je neposekaný.

Bzučelo to tam jako v úle, ale já si vyfotila babočku.

Na trouchnivějící pařez se drápal hlemýžď.

Možná spěchal ochutnat houbičku, co vyrostla nahoře na pařezu.

Domů jsem se nevracela s prázdnou. Natrhala jsem trochu špendlíků,

keře jsou jimi stále obalené.

Netušila jsem, že chmel se také dá využít jako bylinka. Trochu jsem si natrhala a už se suší.

Přeji vám krásný, snad konečně i sluníčkový víkendík.ÚžasnýUsmívající se

Pár sluníčkových

23. září 2013 v 12:50 | Ema |  Moje foto s komentářem
Tak nevím. Nedávno jsem četla, že babí léto letos nepřijde. Pak zase psali, že v říjnu se ještě dočkáme sluníčkových dníků s teplotou kolem dvacítky. A dneska psali, že by se v říjnu mohly teploty dostat ještě ke dvaceti stupňům, ale bude deštivo. Tak jsem z toho nějaká zmatená. Každopádně, současné sychravé a pošmourné podzimní počasí mi na náladě nijak nepřidává. Tak občas alespoň proberu snímečky, které jsem pořídila na vycházkách za sluníčkových dníků. Jednou z nich byla vycházka k rybníku Šefarák.

Kalina se barvila do červena.

Ostružiny byly kyselé.

Všude kolem kvetl sléz

a čekanka

Poslední snímeček není od Šefaráku, ale z našeho balkónu. Tak mi kvete liána sundavilla. Jsem zvědavá, jestli se mi podaří ji uchovat přes zimu.

Přeji vám krásný a pohodový první podzimní pracovní týden.Usmívající se


Dolský mlýn

19. září 2013 v 16:04 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Na Malou Pravčickou bránu a Šaunštejn jsme se vydali z Vysoké Lípy. Stejný výchozí bod jsme využili k návštěvě jednoho velmi velmi známého místa. Určitě ho všichni ze snímečků poznáte.

Je to Dolský mlýn (1,5 km po modré), který si zahrál v pohádce Pyšná princezna (1951), Ztracený princ (2008) nebo Peklo s princeznou (2009).



Informační tabule


Toto mlýnské kolo (snímeček jsem si vypůjčila na netu) by jste tam dnes hledali marně. Je to kulisa do pohádky Peklo s princeznou, která spatřila světlo světa v tuhlářské dílně našeho báááječného kamaráda Milana D. Bohužel, kolo bylo v roce 2010 zničeno velkou vodou. Plačící

Od mlýna jsme se vraceli stejnou cestou zpět do Vysoké Lípy.

Přeji vám prima páteček a pohodový víkend.Usmívající se

Šaunštejn a Malá Pravčická brána

14. září 2013 v 15:42 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Věděli jste, že Pravčická brána má malou sestřičku? Malá Pravčická brána leží mezi Vysokou Lípou (1,5 km) a Mezní Loukou (3 km). My se k ní vydali z Vysoké Lípy. Cesta k bráně vede kolem loupežnického skalního hradu Šaunštejn (cca 0,5 km).

Výstup na vyhlídkovou plošinu nebyl žádná procházka růžovým sadem.

Odměnou nám ale byl nááádherný výhled!ÚžasnýÚžasný

Od skalního hradu jsme pokračovali dál po červené turistické značce (1 km) strmým výstupem

a uzkými cestičkami (z jedné strany skály, z druhé hluboká strž).

Občas jsme lezli i po čtyřech.Mrkající

Šaunštejn jsme obdivovali i z dálky.

K Malé Pravčické bráně to byl od hradu jen 1 km. A opravdu vypadala jako zmenšenina Pravčické brány: výška 2,3 m, šířka 3,3 m, délka 1,5 m.

Letos byla otevřena vyhlídková plošina nad obloukem brány. Výhled na záplavu zeleně je překrásný.Úžasný

Pravčická brána

10. září 2013 v 18:50 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Vrátím s k našim dovolenkovým výletům po Českém Švýcarsku. Bylo tam úžasně a výletů jsme podnikli docela dost. Snad se do těch míst se mnou podíváte rádi. Tentokrát třeba k Pravčické bráně.
Autem jsme dojeli do Hřenska. Měli jsme naplánováno, že busem dojedeme ke Třem pramenům, čímž bychom si zkrátili cestu cca o 2 km. Ale hlídač na parkovišti nám řekl, že bus právě odjel a další pojede za dvě hodiny. Kde už budeme za 2 hodiny? Za dvě hodiny jsme stáli pod Pravčickou bránou.
Je to největší přirozená skalní brána na našem kontinentu. Je považována za nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska a tvoří symbol celé oblasti. Brána má úctyhodné rozměry. Rozpětí u paty 26,5 m, výška 16 m. Pravčická brána byla navštěvována již od konce 18. století. Četná návštěvnost způsobovala zvýšenou erozi vrchních partií a destrukci brány. Po zjištění několika trhlin byl v roce 1982 vstup turistů na bránu zakázán.

Neodmyslitelně k Pravčické bráně patří výletní zámeček Sokolí hnízdo. Vybudován byl r.1881 na místě chatrče z dubové kůry, která sloužila jako výčep. Původně bylo Sokolí hnízdo využíváno k ubytovávání významných hostů zdejšího rodu Clary-Aldringenů. Dnes se v prvním patře nachází galeriie fotografií Juliuse Puflera s možností zakoupení plakátů, magnetů a pohledů tohoto fotografa. V přízemí se dochovala stylová restaurace vyzdobená původními malbami.

Od místa vstupu k Pravčické bráně se rozbíhají upravené stezky a schodiště na jednotlivé vyhlídky tyčící se vysoko nad korunami stromů, odkud můžeme pozorovat samotnou bránu nebo se kochat působivými pohledy do blízkého i vzdálenějšího okolí. Za pěkného počasí lze dohlédnout až na Děčínský Sněžník.


Oblíbený cíl horolezců - Malý Pravčický kužel. V pozadí stolová hora s rozhlednou Děčínský Sněžník.

ZDE najdete virtuální prohlídky.Úžasný

Pár snímečků z louky

6. září 2013 v 23:39 | Ema |  Moje foto s komentářem
Při "pátrání" po vhodných bezinkách na likér jsem nafotila i pár snímečků.
Na lukách, havně okolo řeky, se to hemžilo malými hnědými a zelenými skokánky

a poletovaly vážky.


Na pařezu jsem si vyfotila houbičky. Ani nevím, co to je za druh.

A na závěr snímeček červeňoučkého hlohu.

Přeji vám krásný a sluníčkový víkend.Úžasný



Bezinkový likér a špendlíky

4. září 2013 v 23:20 | Ema |  Recepty, mňamky
Stejně jako vloni, i letos jsem vyráběla bezinkový likér podle Oly. Ale začala jsem trochu dřív než vloni a hledání vhodných bobulek nebylo tak náročné.
Mám hotové 3 dávky (12 lahví) a rozmýšlím se, jestli udělám ještě další. Je totiž mooooc výbornýS vyplazeným jazykem Úžasný a vloni se po něm jen zaprášilo. Nevydržel ani do Vánoc.Mrkající
Prosila mě kolegyně, jestli bych jí nepřivezla košíček špendlíků. Udělalo se hezky sluníčkově, tak jsme na ně s Filďasem dopoledne vyrazili.
Obdarovala jsem i naše téměř devadesátileté sousedy, kteří si na nich také s chutí pošmáknou. A ještě jsem vzala jen tak na chuť s sebou odpoledne do práce. Jen se po nich zaprášilo.S vyplazeným jazykemÚžasný

Přeji vám pohodový zbytek prvního zářijového týdne.Usmívající se

Lišajové

2. září 2013 v 10:21 | Ema |  Hmyzáčci
Včera přijela ségra a už ode dveří mávala foťákem, že má pro mě snímečky. Opáčila jsem, že jsem si od ní snímečky z dovolené už stáhla. Ale ona, že to jsou jiné snímečky, že je nafotila doma na zahradě. Ve foťáku měla snímečky jedné z našich nejhezčích a nejpodivuhodnějších housenek - housenka lišaje šeříkového.

Na zadečku má, pro lišaje typický, trn černožluté barvy. Na větvičkách živné rostliny zaujímají zvláštní postoj, kdy mají vzpřímenou přední část těla a hlavu mírně skloněnou k větvičce.Podle některých se při tomto postoji podobají známé egyptské sfinze (odtud lze odvodit název rodu - Sphinx).

Z netu jsem si vypůjčila snímeček nočního motýla, ve kterého se promění. Rozpětím křídel se tento motýl řadí mezi jedny z největších lišajů vůbec. Rozpětí jeho křídel činí 90 - 120 milimetrů.

Já jsem před dovolenou v práci našla lišaje svlačcového. Byl bohužel už mrtvý. Celou směnu jsem ho měla na stole a všichni ho chodili obdivovat.
Náš druhý největší lišaj - rozpětí křídel se pohybuje mezi 80 a 120 mm. Kresba na křídlech napodobuje kůru stromu a v klidu je proto tento motýl naprosto dokonale maskován.

Z netu jsem si pro změnu vypůjčila snímeček housenky, ze které se tento krasavec vyklubal.

Jen doufám, že jsem lišaje svlačcového určila správně.