Únor 2017

A je po zimě!

25. února 2017 v 16:45 | Ema |  Moje foto s komentářem
Pošmourné, deštivé a větrné dny vystřídalo hezké, sluníčkové počasí.

Vyšli jsme si s Filipem na obhlídku.
Včera pořádně foukalo, navečer se přihnala sněhová vánice, zablesklo se, zabouřilo a celý večer jsme zůstali bez proudu. Dnes od rána jezdili po okolí elektrikáři, kteří kontrolovali a opravovali elektrické vedení.


Na lukách jsou laguny vody

Filip se proháněl ve vodě a domů zase došel jako bláťák.

Začíná rašit zelená travička


a ukazují se první jarní kytičky.


A na závěr ukázka, jak začátkem týdne táhly řekou Cidlinou kry.

Doufala jsem, že se zima ještě vrátí. Je přece teprve únor. Dneska jsem ale četla na netu měsíční výhled počasí. Měl by nás čekat teplotně nadprůměrný březen. Takže, sbohem zimo!Plačící

Přeji vám příjemný poslední únorový víkend.Úžasný

V podvečer

20. února 2017 v 19:30 | Ema |  Moje foto s komentářem
Když mám v práci ranní směnu, dostanu se na vycházku s Filipem až pozdě odpoledne. A v zimním čase, když sluníčko zapadá kolem čtvrté páté hodiny, vyfotím takovéto podvečerní snímečky.







Přeji vám příjemný večer a úspěšný pracovní týden.Úžasný

Sluníčkový týden

17. února 2017 v 12:46 | Ema |  Moje foto s komentářem
Celý týden u nás panovalo krásné sluníčkové počasí (o to víc jsem byla naštvaná, že musím trávit sluníčkové odpolko v rachotě!!Křičící). Přes noc mrazík kolem osmi stupňů, odpoledne kolem pěti nad nulou. Noční mrazíky tání sněhu trochu zpomalily, ale i tak rychle mizel. Sluníčko nás táhlo ven, i když procházka v blátě a tajícím sněhu .... nic moc pohodlí. A takové jsem pořídila snímečky.
Modrá obloha bez mráčku


Ledové krystaly vypadají jako broušený křišťál


Ledová krajka

Toulali jsme se jen po nejbližším okolí. Soutok Cidliny a Mlýnské Javorky. Když je zamrzlo, dobře se tu bruslí. Jako děti jsme se tu něco nalítaly.

Bývalá lednice. Zde se skladoval led. Technická památka.

Na bílém sněhu kontrastovalo černé peříčko.

Dneska je všechno jinak. Od rána prší, zem pokryla ledovka a kloudně se nedá jít. Do obchodu jsem raději jela autem, protože silnice byla posolená a relativně bezpečná. A stejně jsem upadla, než jsem došla pár metrů od auta do krámu. Naštěstí se pád obešel bez úrazu. Ještě musím přežít cestu do rachoty a zpět!

Opatrujte se, pozor na pády a karamboly. Přeji pěký víkend.Úžasný


Volavky

15. února 2017 v 23:51 | Ema |  Ptáci
Při našich toulkách s Filipem často zajdeme k rybníku za Medřičí. Občas tam fotím volavky, které číhají na svoji kořist. Ale vídám je na číhané nejen u rybníka, ale i na lukách.
Volavkovitých známe celkem 59 druhů, od docela malých až k obrovským.
Volavka popelavá je největším zástupcem volavkovitých ptáků, který se u nás vyskytuje. Je o něco menší než čáp bílý a její zbarvení je nenápadné. Svrchu má šedé peří, nad okem ji zdobí černý proužek zakončený dozadu směřující chocholkou úzkých per. Prachové peří je stříbřitě lesklé.
Ve vzduchu ji poznáme podle pomalého, jakoby těžkopádného mávání křídel. Na rozdíl od čápa má za letu esovitě prohnutý krk. V přírodě se s volavkou popelavou můžeme setkat hlavně v rybničných oblastech, kolem velkých řek a jezer. Ve východních Čechách není vzácná v mimohnízdním období, kdy se hlavně v nižších a středních polohách objevuje u rybníků, lesních tůní, přehradních nádrží a na podobných stanovištích. Na hnízdiště se volavka popelavá vrací v březnu, někdy u nás přezimuje. Patří k celoročně hájeným druhům.
(čerpáno z novinového výstřižku)



Ta má ale "vousiska"!Mrkající


Občas zahlédnu i volavky bílé.
Volavka bílá dosahuje v rozpětí křídel 190 cm, měří asi 90 cm. Peří má čistě bílé, zobák u kořene žlutý, špička je černá. Žije v tropické a subtropické Americe, velké části Evropy, Afriky a Asie.
U nás je poměrně vzácná. Dle vyhlášky 395/1992 Sb. jde v současné době v Česku o kriticky ohrožený a přísně chráněný druh.Vyhledává rybníky nebo pomalé toky, kde loví rybky a hmyz, dále drobné savce, měkkýše a červy. Na rozdíl od volavky popelavé, která hnízdí vysoko na stromech, volavka bílá hnízdí také v koloniích, ale jen v rákosí těsně nad vodou. Samice snáší 3 - 4 světle modrozelená vejce, na nich pak střídavě sedí oba rodiče 25 - 26 dní. Mláďata jsou vzletná až po šesti týdnech.
(čerpáno z novinového výstřižku)

A takto vypadá stopa volavky.


Další zajímavosti a info o volavkách najdete např. ZDE.

Přeji vám pohodový zbytek pracovního týdne.Úžasný

Ledové

12. února 2017 v 13:02 | Ema |  Moje foto s komentářem
Venku se výrazně oteplilo. Že by nám zima už dala vale? Škoda! Po tolika letech zimy - nezimy jsem doufala, že si jí užijeme víc. Sníh i led taje, ale stále ještě jsou k vidění krásné ledové abstrakce. Pokusila jsem se trochu té křišťálové krásy zachytit.







A dva miniledopády
Na výpusti z rybníka

Na splávku

Jakpak dlouho ta pomíjivá krása ještě vydrží?

Přeji vám prima neděličku a úspěšný start do nového týdne.Úžasný

Vitamínová bomba

9. února 2017 v 18:30 | Ema |  Recepty, mňamky
Chřipka je všude kolem nás. Manžel marodil tři týdny, v práci řady kolegů také prořídly. Od zaměstnavatele jsme dokonce vyfasovali vitamín C v tabletách. Jak jsem ho ale přinesla, tak doma leží, vůbec ho neužíváme. Zato hojně "užíváme" vitamín C z přírodních zdrojů.
Vymačkám citrusové plody - grep, pomeranče, citrón, mandarinky. Vymačkanou šťávu mírně dochutím cukrem a zašlehám celé čerstvé vajíčko (domácí!).

Dužinu, která zbyde při lisování, rozhodně nevyhodím. Jindy ji sním jen tak, tentokrát jsem udělala salát. K dužině jsem přistrouhala mrkev, jablíčko, dochutila cukrem a strouhaným zázvorem.

A jak vy bojujete proti nemocem z nachlazení, voróze či chřipce?

Přeji vám úspěšný pátek a pohodový víkend.Úžasný

K Mumlavskému vodopádu

1. února 2017 v 19:49 | Ema |  Toulky po naší vlasti
Hlavním cílem našeho sobotního výletu byl Mumlavský vodopád. Teď v zimě vlastně ledopád.
Mumlavský vodopád - necelých 10 metrů vysoký vodopád, který se nachází asi 2 km od Harrachova. Z hydrologického hlediska se jedná o jeden z nejmohutnějších vodopádů v České republice a to z něj dělá také jeden z nejkrásnějších a turisty nejvyhledávanějších vodopádů v Čechách.
Jenže hned na prvním rozcestí 'udělali soudruzi z NDR chybu', a místo abychom šly po žluté k vodopádu, pokračovaly jsme po modré podél toku říčky Kamenice. Šly jsme, šly a šly, cesta byla krásně urolbovaná, všude kolem hafo sněhu, který příjemně křupal pod nohama (v Harrachově teploměr ukazoval mínus 10 stupňů), nad hlavou modrá obloha a sluníčko.

Tyto smrčky nám trochu připomněly betlém. Holky ale nejvíc komentovaly útvar uprostřed. No schválně, co vám říká vaše fantazie?

Očas jsme se vyšlapanými chodníčky přiblížily víc k říčce a obdivovaly dechberoucí zimní scenérie.






"Neměly bychom tam už být? Jak dlouho už jdeme? Cože, přes hodinu?!! Musíme se zeptat na cestu. ...." Po chvíli se vyloupli ze zatáčky tři běžkaři. "Cože? K vodopádu? ... Jako k Mumlavskému vodopádu? ..... To jdete úplně špatně."
"Tudy tam nedojdeme?", ptaly jsme se. "Jo, dojdete. Ale je to ještě asi 15 km." Otočily jsme se na podpatku a pelášily zpět.
Takhle to dopadá, když se podcení příprava. Nevzala jsem si totiž s sebou mapu, jak to vždycky dělám.
K vodopádu jsme přece jen dorazily.


Nakonec jsme se ale shodly, že bylo vlastně dobře, že jsme "zabloudily". Kdybychom šly jen k vodopádu, tu pohádkově krásnou zimní scenérii kolem říčky bychom neviděly. Věřte - nevěřte, místo asi 4 km jsme našlapaly kilometrů asi 10. Senzační vycházka!!ÚžasnýÚžasný

Přeji vám krásné a pohodové únorové dníky.Úžasný