Březen 2020

Bláznivé počasí

31. března 2020 v 17:18 | Ema |  Moje foto s komentářem
"Podívej se ven! Před chvílí svítilo sluníčko a teď sněží jako blázen!" říkám manželovi.

Za chvíli už zase svítilo sluníčko. Zahrada byla bílá.

Dlouho to ale nevydrželo. Sníh rychle zmizel, o chvilku dýl vydržel pod stromy a na stinných místech.

Přiletěl holub, aby sehnal něco do zobáčku.

Špaček kouká, jakoby se nechumelilo.

Ale ono chumelilo! Neuplynuly ani dvě hodiny a přihnala se další vánice. A ještě intenzivnější.

Za pár minut bylo zase po všem. Na trávníku se sníh moc neudržel, ale na stromech ano. Vypadaly jako obsypané květy.


Sousedovic meruňka.

Už má nasazeno na květy.

Sýkorka. Tolik sněhu určitě neviděla za celou zimu.

Pro papu přiletěl brhlík.

Za pár okamžiků není po sněhu ani památky!

"Já nevím! Ten svatý Petr snad senilní, nebo co?!"
Manžel se na mě nechápavě podíval.
"Sněžit snad mělo na Vánoce, ne? Teď už máme na krku Velikonoce. ..... Já vím, křesťanské svátky jako křesťanské svátky. A oboje začínají na 'V'. ..... A Apríl je až zítra, tak co s takovým praštěným počasím blbne už dneska?!"
😃😃😃



V hlavní roli pípálci

25. března 2020 v 23:11 | Ema |  Ptáci
Počasí se trochu zvrtlo. O víkendu jsme u nás naměřili 18 stupňů, dneska se teplota nepřehoupla přes pět stupňů. A na krmítku je to znát.
Hlavně za mrazivých rán je krmítko obsypané. Třeba zvonky a stehlíky.

Na papu se stojí i fronty. ...... Trend posledních dnů nejen u ptáčků.

Přiletěli i čížci. Letos poprvé.


Přeji vám pěkné, klidné a hlavně zdravotně nezávadné dníky. Opatrujte se!🧡🌞



Poselství od protinožců

20. března 2020 v 18:04 | Ema |  Moje foto s komentářem
Před pár dny se mi dostala do ruky knížka americké lékařky Marlo Morganové. Na přebalu knihy se píše:
Román vypráví příběh americké lékařky, specializující se na přírodní léčitelství, které se naskytla příležitost poznat život jednoho australského domorodého kmene - domorodci jí totiž nabídli, aby se s nimi zúčastnila jejich putování napříč Austrálií. Čtenář společně s lékařkou postupně objevuje svět, ve kterém platí zcela jiné zákonitosti: domorodci žijí v naprostém souladu s drsnou přírodou, mají mimořádně vyvinutý orientační smysl a jsou schopni přežít i v těch nejnehostinnějších podmínkách. Marlo Morganová dochází k poznání, že způsob života i duchovní svět australských praobyvatel, jakkoli se může na první pohled zdát primitivní, je ve skutečnosti mnohem hlubší a autentičtější než naše moderní civilizace.

Knížku jsem přečetla téměř jedním dechem. Po jejím přečtení jsem si potvrdila nesmyslnost reklam, žadonících o finanční příspěvky na léky, výživu, na vzdělání, ... pro africké domorodce. Uvědomila jsem si jak my, "civilizovaní lidé" těmto (a nejen africkým, ale všem domorodým kmenům po celém světě) ubližujeme, jak je postupně hubíme tím, že jim chceme pomoci, že je vytrháváme z jejich tisíce let starých tradic a hodnot. Myslím, že bychom se my "civilizovaní lidé" měli spíš učit od těchto "primitivních" národů.

I v této neklidné době, kdy nás válcuje koronavirus, bychom se měli víc než kdy jindy zamyslet nad tím, jaký život žijeme. Na internetu koluje toto zamyšlení:
Lidstvo bohužel dostalo přesně tu nemoc, jakou potřebovalo..
Přestali jsme si vážit zdraví a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, na čem nejvíc záleží..
🤕🤒
Přestali jsme si vážit přírody a proto jsme dostali takovou nemoc, aby nám pobyt v ní byl vzácný..
Přestali jsme fungovat v rodině a proto nás tato nemoc zamkla do našich domovů, abychom se mohli znovu naučit fungovat jako rodina..
👩👧👦👦
Přestali jsme si vážit starých a nemocných a proto nám byla dána tato nemoc, abychom si připomněli, jak jsou zranitelní..
Přestali jsme si vážit zdravotníků a lékárníků, abychom zjistili, jak jsou nepostradatelní.
⚕️
Přestali jsme mít respekt k učitelům a proto tato nemoc uzavřela naše školy, aby si rodiče mohli vyzkoušet sami roli učitelů....
Mysleli jsme si, že si můžeme všechno koupit, být kdekoliv a s kýmkoli a proto jsme dostali tento druh nemoci, abychom si uvědomili, že to není samozřejmost..
Mamon nám zamotal hlavu, volný čas jsme trávili v nákupních centrech, proto nám je tato nemoc zavřela, abychom pochopili, že si štěstí koupit nemůžeme..
Zaměřili jsme velkou pozornost na náš vzhled a porovnávání se navzájem, proto nám tato nemoc zakryla tváře, abychom pochopili, že tam naše krása není.....
Mysleli jsme si, že jsme vládci této země a proto jsme dostali tuto nemoc, aby nás něco miniaturního, co ani není vidět, mohlo zkrotit, dát nám příručku a trochu pokory.
🌏🌍🌎
Tato nemoc nám bere hodně, ale zároveň nám dává možnost se toho tolik naučit a pochopit, co je v životě nejdůležitější.
Dostali jsme nemoc na míru.. asi jsme ji jako lidstvo opravdu potřebovali....

A já s tím nemohu nesouhlasit!!



Na čerstvém povětří

18. března 2020 v 21:51 | Ema |  Moje foto s komentářem
Dneska dopoledne jsem měla trochu napilno. Čekala mě kontrola ve dvou zdravotnických zařízeních vzdálených od sebe 35 km. A když už jsem vyjela, zastavila jsem se dokoupit nějaké potraviny. Respirátor na obličeji mi trochu vadil. Ale co je trocha nepohodlí proti hrozbě nakažení.
Poté, co jsem se vrátila domů, vyběhla jsem na vycházku s Filipem. Teploměr ukazoval krásných 18 stupňů, takže bunda zůstala viset na věšáku. Doma zůstal i respirátor. Na našich vycházkách nepotkáme krom zvířátek živou duši. A nejinak tomu bylo i dneska.
Fotila jsem kočičky

Jehnědy na lísce

Začínají se objevovat první kvítka na keřích.

Šli jsme kolem kraviček,

oveček,

zahlédla jsem ušáka.

Dohnala jsem i babočku paví oko.

Po Cidlině se projížděly spokojeně kačenky

Vnímala jsem ten klid, pohodu, teplé jarní počasí, nastavovala jsem tvář jarním slunečním paprskům.
Kdyby to šlo, přibalila bych ke každé roušce i trochu toho našeho čerstvého, jarního vzduchu.

Včera jsme se byli podívat u kraviček s Elíškem.

Přeji vám klidný zbytek týdne. Hlavně se, prosím, v téhle neklidné době opatrujte!🧡🌞


Na skok v přírodě

12. března 2020 v 13:30 | Ema |  Moje foto s komentářem
Sluníčkové počasí a 15 stupnů na teploměru nás s Filipem vytáhlo na vycházku.
Když jsme vycházeli, honily se po obloze jen mráčky.

V Cidlině už douho neteklo tolik vody.

Vyfotila jsem si kytičku křivatců. Ty mám ráda pro jejich drobné, něžné kvítky.

Dohnala jsem babočku

Pozorovala konipáska

Mezi tím vítr přihnal mraky a obloha se začala zatahovat.

Jak moc foukalo je vidět na rozčeřené hladině vody

Přeji vám krásný a pohodový předjarní den.Usmívající se





Nahodilá či náhodná sbírka

10. března 2020 v 14:41 | Ema |  Moje foto s komentářem
Díky výzvě 3 x 3, kterou na svém blogu vyhlásila před časem Dášenka (cestounecestou), jsem poznala několik bezva blogů, kam se budu ráda vracet. Mezi nimi také blog Martičky (vyzobanaslunecnice). Ta na svém blogu vyhlásila také výzvu, do které se ráda zapojím.
'Nahodilá či náhodná sbírka aneb Toto v plánu nebylo.'
A můj příspěvek do výzvy? Na mnoha místech, hlavně na zámcích se nesmí fotot. Kupuji si tedy leporela.

Z cest si také vozím různé brožurky a informační letáčky

Příležitostně si v IC beru a skladuji časopis KAM po Česku

Můj manžel zase sbírá plechové známky

a dává si je na svoji dřevěnou turistickou hůl


Tak to je můj příspěvek do výzvy. Přidáte se také?

Přeji vám pěkné a pohodové dníky.🌞


Jaro a něco navíc

3. března 2020 v 20:26 | Ema |  Moje foto s komentářem
Včerejší den se u nás, co se počasí týká, docela vydařil. I když trochu pofukovalo, sluníčko a teplíčko nás vytáhlo s Filipem na vycházku.
Díky deštivému počasí se na louce vytvořily velké kaluže, a já fotila zrcadlení.

A přitom smutnila, že ty laguny nejsou zamrzlé. Hned bych popadla brusle a pádila si zajezdit.

Už kvetou orseje a včeličky na nich pilně pracují.

Na zahrádce nám kvetou bledulky.

I sněženky

Dneska už je ale všechno jinak. Od rána prší a prší. Elíšek chtěl jít ven a dělat 'ópy, ópy'. Tak jsme vytáhli staré houpací křeslo .....

Omlouvám se za kvalitu snímku, ale je vytvořený z videa.

Přeji vám krásné předjarní dníky.🌞